Rok České Kanady

Telegraficky
17. 11. 2019
Do Bystřice!
27. 1. 2020

Projdeš všechna zákoutí, navštívíš tajná místa. A přesto, vždycky tu zůstane něco nového, stejně jako je pokaždé nový i den.
Živý organismus České Kanady, celé vrchoviny i celé Země je stále v pohybu. Krajina zní svým odvěkým hlasem a prosinec bez sněhu se tváří jakoby nic. Spokojeně zrcadlí záplavu březnového Slunce.
Představíš si dobu, kdy žil člověk bez dnů v týdnu, měsíců i roků. Jaké to asi je, kdy všechny ty pondělky, květny a silvestry zmizí a naaranžovaná realita se stane skutečnou. Vánoční čas rozpouští obvyklá dělení a napovídá – jen úsvit střídá noc, lidé se setkávají a veselí prostupuje prázdnými dny. Prázdnota žijící naplno.

A tak z ničeho nic stojíš u křížku nad Dobrou Vodou a nasloucháš ránu, ve kterém se po týdnech déšť i vítr zastavil. Báječná nebesa osvětlují krásy Země. A to všechno dohromady vytváří tebe.

Na příchodu do vsi je živo. Koně i ovce vzácných druhů si pohrávají se svými osobitými zvukovými prostředky a tajně komunikují navzdory překladačům a technologiím lidského pozorovatele. Bez kalendáře prožívají harmonické sekvence přítomnosti. Tak jako ty.
Vcházíš před hospodu a statek s kapličkou v jedné budově. Před sto lety tu bylo také živo. Dům mlčí a jen laskavá teta pečuje o místo kdysi klíčové pro chod obce. Dole u parní mlékárny doleva a po vrcholové prémii následuje sestup k rybníkům, kachňárně a dál a dál až do Senotína. Spatříš tu výjevy více než pohádkové, uslyšíš nebe, nadechneš se ráje.
Projdeš milovanou vesnicí a Planinou ticha a pod Kunějovským vrchem tě cesty bezpečně přivedou zpátky ke křížku a Dobré Vodě.
Je před polednem a o dvě hodiny později už se vznášíš nad Peršlákem a hranicí, Opuštěnou alejí u Mýtinek, Panským rybníkem i zase už skoronapuštěným Kačlehákem.

Pestré přepestré umí být dny v tomhle kraji.
Veselé a dobrodružné.
Opravdové.

Přejí radost, sílu, ticho i zdraví všem, kteří jej znají.

Rok České Kanady.

Comments are closed.