Tam, kde rok vychází

Všechny zimy mají své jaro
29. 12. 2018
Pohádky z Hůrky
14. 1. 2019

Čtyři obrazy. Každý svůj, každý jedinečný. V podstatném vyjádřením téhož, v detailech plno kontrastů, invence a stylu. A zatímco tři jsou si podobné, čtvrtý si vytvořil výjimečnost nového řádu. Jednoduchost.
Sníh změnil kraj.

Zažij tu proměnu v přímém přenosu třeba ve večerním Kunějově, když chumelí a světlem lamp se ztichlou návsí prohánějí vějíře vloček, taky jedinečných.
O tři dny později nadílka ustane a pod Vysokým kamenem je jiný svět. Ze zapadané kaprounské návsi kolem metrových závějí se vydáváš vstříc bílé zemi.
Prohrnovací technika dosáhla dílčího vítězství nad patníky, však stačí málo a vše je při starém. Po chvíli horizont rozzáří reflexní nápisy ACHTUNG – WARNING – POZOR, že dál do Klenové je cesta ponechána svému osudu. Tak z části.
Ke kapličce ještě úhledně ošetřeno, pak už jen koleje odvážných vozidel kličkujících mezi krajnicemi a spadlými vrcholky borovic.
Z místa se tak stává provizorní točna a Panenka Marie naviguje poutníky zpět na křižovatku. Česká Kanada je přirozeně opravdová, a tak tu můžeš zažít i to, že z vozu, jenž se navrací do Kaprouna, se ozve: „Kudy, prosím vás, do Bystřice teď?“
Cesty i jejich lednovou tvář znáš, tak snadno odpovíš a kam se bojí auta, tam se vypravíš.

Ticho a laskavá samota. Zasněžený leden umožní, co můžeš cítit jen teď – horská duše České Kanady je tu znát víc než kdy jindy. Mrazivá poetika tě inspiruje k pohybu, větrné proudy nad lesy též. Roztrhaná mračna se převalují oblohou a vše dohromady se pojí ve zvukovou kulisu tišenou kupami sněhu na stromech i pod nimi.
Projdeš lesními zatáčkami, kde se silnička mění v ideální běžkařský terén pro bruslaře i klasiky, a ven vyjdeš nad Klenovou.
Rozhlédneš se a najednou víš, že je to opět tady. Přišlo to. Krajina je tím plná, je tím stavěná. A ať už je to cokoli, doprovází to radost, vždycky.
Přijmi ji a pokračuj do vsi. Ona i všechny ostatní kolem jsou teď nejvíc samy sebou. Nahé ve své opravdovosti. Jen pár stálých obyvatel v nich najdeš, ty, kteří se rozhodli přežít tu v zimní opuštěnosti, v horsky drsné samotě. Taková bývala Česká Kanada, taková je.

Směr zastávka Senotín. Větrná realita vše zvýrazní a v horní zatáčce tě ještě jednou otočí zpět k jihovýchodu.
Vrchy nad Blaty, Landštejnské lesy, Klenová. Zimní pohádka a v ní opět to něco.
Můžeš vzdát vděk všemu kolem, přát si být tomu stále blíž, být toho součástí.
Tady i dole v Senotíně. Za zastávkou, kde vítr v lese ustane, při návratu na Kaprounskou náhorní plošinu.
Je čas zrodu, čas nového a stejně jako je čistá krajina, může být sněhobílá i tvoje mysl. Průzračně prázdná.

Sníh křupe pod nohama, patníky už na svých místech jsou.
I pod Vysokým kamenem začal nový rok.

4P
4P

Comments are closed.