Pohádky z Hůrky

Tam, kde rok vychází
7. 1. 2019
Krajinou pohraničí #1
26. 1. 2019

Zanech běžné a vyjdi vstříc náhodám! Krajina si pro tebe vždy připraví něco nového.

V Hradci i Číměři rozpouští poprchávající odpoledne naděje. Dětí, že sáňky pojedou, rodičů, že domů přijdou suché. Sněhuláků na dlouhé bytí a iglú, že budou hřát. Ovšem v Hůrkách u kostela spatříš, co mohlo být roky jen součástí vyprávění! Kupy sněhu vyšší než tvoje forma prchavá, závěje o ploty opřené, stromy i střechy decimetry vloček obtěžkané.
Jak se obcí blížíš k Senotínu, najednou kluk, co skočí do měkké peřiny při silnici. Inspirace? Tak už skákej taky a ukaž, kolik otoček v letu zvládneš ty!
Paní dole u rybníka vše zachycuje do čipů a pamětí. Víš to ale ty a ví to i ona. Tohle se může jen žít.
V dálce si z teras razí cestu pár běžkařů, a kromě kolejí za nimi, jsou všechna pole, louky, všechny plochy celistvé, beze stop i jen zvěře divoké. Béžové hladiny rybníků vytvářejí ojedinělý úkaz přírody.
Nad Senotínem pohlédni k Hůrkám, tady i tam jsou pro tentokrát hory.

Senotín se uvelebil v peřinách kunějovských vrchů a jsou-li ti blízké vánoční příběhy, věz, že jedním procházíš. Pod klenbou sněhem obsypaných cest. A domy, kde se pečou bábovky a čaje vaří a oheň z krbů je svým světlem zahřívá. Jen si tanči, zpívej, volej do lesů!
Do krajnic skákej, andělíčky maluj a dýchej, hodně a zhluboka. Každá buňka tvého těla se probudí. Tohle znáš, tohle miluješ.

Nad Dobrou Vodou, nahoře nad kachňárnou, se dej do stavby sněžného kamaráda! Až bude hotový, odmění tě úsměvem a přívětivým pohledem. A oči a nos? Kde teď sehnat mrkev a uhlí? Dobří lidé českokanadští tu bydlí, a proto už sněhulák poutníkům ukazuje správný směr! Je Strážcem Dobré Vody.
Za vsí se cesta svažuje do Krampach, jak se obci dříve říkalo, sněhu pozvolna ubývá, stejně jako světla. Den končí svou první kapitolu, bílé pláně však rozzáří i tmu. V Potočné už svítí lampy a z oken do lednového večera sálá pocit domova.
Do Hůrek se vracíš po trase spíše jen tušené. Výška opět narůstá, vzduch, vůně lesa a vítr se s tebou vrací do hor České Kanady.

Hůrky, Senotín, Dobrá Voda, Potočná. Okruh, který v létě projdeš za pár chvil, se při téhle nadílce stává tréninkovou sekvencí známých filmů. A to ještě počkej, až vyjdeš z lesa ven! Občasné sněhové jazyky? Tady zmizela silnice pro jistotu celá. A v dálce už svítí světla Hůrek!
Blížíš se k nim pomalu zavátou planinou, kde krok vydá za deset, a nad severním obzorem tě vprostřed mraků provází polární záře nad Hradcem. Poznáváš vděčnost, jakou znali dávní horští poutníci.

A najednou sněhu ubývá, cestě se vrací její původní tvary a Hůrky jsou tu.
Připravily si pro tebe něco úžasného. Zimní scénu vesnického večera, kdy záře lamp osvětluje, co znáš jen z knih a kreslených příběhů. Možná snad kdysi dávno a možná dnes poprvé to tvé oči spatřily. Krásu místa a okamžiku, kterou si pro tebe na konci cesty kraj přichystal.

To je kouzlo krajiny, kouzlo České Kanady.

4P
4P

Comments are closed.