Pohádky z Hůrky

Tam, kde rok vychází
7. 1. 2019
Krajinou pohraničí #1
26. 1. 2019

Opusť běžné a vyjdi vstříc dobrodružství! Krajina si pro tebe vždy připraví něco nového. Stejná místa v barevném českém roce tvoří pokaždé jedinečnou scenérii. A když do kraje přichází zima jako tahle, pak může být leden tím, kým opravdu je.

V Hradci i Číměři poprchávající odpoledne rozpouští naděje. Dětí, že sáňky pojedou, rodičů, že domů přijdou suché. Sněhuláků na dlouhé bytí a iglů, že budou hřát. Však v Hůrkách u kostela spatříš, co roky jen součástí vyprávění mohlo být! Kupy sněhu vyšší než tvá forma prchavá, závěje o ploty opřené, stromy i střechy decimetry vloček obtěžkané. Zimní pohádka a bílé jiskřivé ticho kolem.
Jak obcí sestupuješ k Senotínu, najednou kluk, co do měkké peřiny při silnici skočí. Inspirace? Tak už skákej taky a ukaž, kolik otoček v letu zvládneš ty!
Dole u rybníka to vše paní zachycuje do čipů a pamětí. Však víš to ty a ví to i ona, tohle se může jen žít.
V dálce z teras razí si cestu pár běžkařů a kromě kolejí, jež tu na chvíli zůstanou, jsou všechna pole, louky, všechny plochy, celistvé, beze stop i jen zvěře divoké. Béžové hladiny rybníků vytvářejí ojedinělý úkaz přírody.
Vystoupej nad Senotín a pohlédni k Hůrkám, tady i tam jsou pro tentokrát hory.

Senotín pod Kunějovskými vrchy se v peřinách uvelebil a jsou-li ti blízké vánoční pohádky, věz, že tady jednou procházíš. Keře sněhem obsypané jsou čistou klenbou cest, křížek i kaple bílou kreslené zas mají pro detail cit. A stavení, kde bábovky se pečou a čaje vaří a oheň z krbů je svým světlem zahřívá. Jen si tanči, zpívej, volej do lesů!
Do krajnic skákej, andělíčky maluj a dýchej, hodně a zhluboka. Čerstvá průzračnost oživí každou buňku tvého těla. Tohle znáš, tohle miluješ.

Nad Dobrou Vodou, tam nahoře nad kachňárnou u stavení s vyhlídkou do stavby sněžného kamaráda se dej! Až bude hotový, odmění tě úsměvem a pohledem přívětivým. A oči a nos? Kde teď mrkev a uhlí seženeš? Dobří lidé českokanadští bydlí tu, a proto sněhulák už poutníkům ukazuje správný směr! Je Strážcem Dobré Vody.
Za vsí k Potočné se cesta svažuje, sněhu pozvolna ubývá. Stejně jako světla. Den už končí svou první kapitolu, bílé pláně však i tmu rozzáří. V Potočné už lampy svítí a z oken do lednového večera sálá pocit domova.
Do Hůrek vracíš se po trase spíš už jen tušené. Jen stopy povozů tě mohou vést. Výška opět narůstá, vzduch, vůně lesa, vítr, to vše se s tebou vrací do hor České Kanady.

Hůrky, Senotín, Dobrá Voda, Potočná. Okruh, co v létě projdeš za pár chvil, se při téhle nadílce stává tréninkovou sekvencí známých filmů. A to ještě počkej, až vyjdeš z lesa ven! Občasné sněhové jazyky? Kdeže, tady zmizela silnice pro jistotu celá. Jenže v dálce už světla Hůrek svítí!
Zavátou planinou, kde krok vydá za deset, se k nim blížíš pomalu. Nad severním obzorem tě vprostřed mraků provází polární záře nad Hradcem. Poznáváš vděčnost, jakou znali dávní horští poutníci.

A najednou sněhu pod nohama ubývá, cestě se vrací její původní tvary a Hůrky jsou tu.
Připravily si pro tebe něco úžasného. Zimní scénu vesnického večera, kdy záře návesních lamp osvětluje to, co znáš jen z pohádek a kreslených příběhů. Možná kdysi dávno snad a možná poprvé spatřily tvé oči to, co právě teď. Krásu místa a okamžiku, který si na konci téhle cesty pro tebe kraj přichystal.
Tohle je kouzlo krajiny, kouzlo České Kanady.

4P
4P

Comments are closed.