Za Českou Kanadou

Kouzla obyčejnosti
19. 11. 2018
Když Vánoce přicházejí do Malíkova
21. 12. 2018


Můžeš procházet rožnovskou planinou, od Bukového vrchu až do Země nikoho objevovat údolí Pstruhovce, z Hůreckého nádraží běžet na Landštejn. U Stálkova prozkoumávat skalní město.
Můžeš pohlédnout ke kopcům nad rudoleckým rybníkem a z Měděného vrchu zas k zemím vzdáleným. Spustit se do Vlčí jámy – tábory, rokle a skály tam na tebe čekají.
U Nového Světa dotknout se hor.

Po starých a opuštěných lomech můžeš pátrat, po rozvalinách kdysi živých stavení, po tajných místech nad Staňkovským rybníkem.
Pít vodu ze studánek, potkávat zajíce, srnky, divočáky. Představovat si, co vidí káně, když na nebi krouží.
Lesní jahody jíst, borůvky, jablka, třešně i ořechy. Můžeš se odevzdat dění a jen tak si jít.
Přes hráz Kačleháku a Samoty, přes louky nad Kunějovem a jejich výhledy s Javořicí, přes vrchy s vysílači k Planině ticha za Senotínem, přes úzké koleje a Kaproun až na kámen Vysoký.
Údolím, kde stromy se milují. Struhami se unášet do Kunžaku, kolem strážných míst ke střelnicím a Lomům samotným.

U Člunku mávat orlům nad Lejskovým vrchem můžeš, naslouchat zpěvu v korunách cestou do Potočné, pozorovat zběhlé dikobrazy v údolí mezi Pěnami, u Veclova i Rožnova volat na bizony.
Potkávat přátele na opuštěných cestách, zdravit tety v Dobrých Vodách, v dobrých časech. A ty jsou tu vždy.

Můžeš prozkoumávat krajiny pohraničí a zaniklých vsí. Remízky na bývalých návsích, aleje javorů uprostřed lesů ztracené. Vnímat běh dob u pohraničních rot v Artolči i u Pernárce, u Kadolce si na železnou oponu sáhnout, v Maříži se toulat s modříny.

Klášter, zámeckou Dobrohoř i Terezín u Albeře můžeš navštívit, bystřický zámek či pohraniční stráž, co je dnes hotelovou ubikací.

Na běžkách nahoře u Smrčné si bruslit, na sněžnicích vznášet se k Hradišti a tryskem dolů k potoku svahem sjezdovky nechat se svézt.

Ve stovkách hladin se můžeš těšit z obrazů hvězd.

Plavat si v rybníce Kačležském či Ratmírovském, Sedelském, Pěněnském i Hladovém. Na Osice, Zvůli, na Blatech. V lesích mezi Skalkou a Filipovem. Na Mýtinkách, v Panském, na Klikáku, u Stálkova.
Vystoupat k výhledům – hradním věžím, dřevěným rozhlednám, komínům i vysílačům. Plachtit nad krajinou.

Tady všude můžeš naplno být, naplno žít.
A můžeš být třeba na druhém konci světa a stejně naplno i tam,
přesto víš,
že tahle země je spojena s tebou
a ty s ní.

4P
4P

Comments are closed.