Kouzla obyčejnosti

Píseň listopadu
13. 11. 2018
Za Českou Kanadou
6. 12. 2018

Mrazivé ráno, jasné. Třpyt jinovatky čeká na první paprsky východu. Rozbřesk, za nějž by byl rád leckterý prosinec.
Přivítej zimu, už přichází i k Jindřichovu Hradci, na dolní hranici českokanadských vrchů a hor.
Běžná místa jsou stále vzácná – cvičák a pískovny, i ta na druhé straně silnice ukrytá. Nabízejí ve městě, co o kus dál je už běžné.
Vodohospodářská vůně, kterou probudí až mráz, namrzlé pole zorané, s nímž je to stejně tak. Běž, ale dýchej pomalu, ať mohou působit.
U solárů se dej vpravo tam, kde se cesta ztrácí v pěšinu lemující další ze skrytých obyčejných – Malíkovský rybník. Vodě již odpustil a noří se do zimního spánku.
Za zády se budovy ztrácí v mrazivém oparu. Přemýšlející levohemisférový svět mizí s nimi, vědomí přesuň naproti. Pro setkání s krajinou je to ta pravá polovina hlavy. V ní utichají hlas i řeč i všechna písmena, v ní je krajina sama sebou.
Pak se brázdami rozeběhni k Dolní Pěně a pokračuj k Nežárce. Slunce už vychází.

Až Horním Žďárem kolem mlýnů a řek proletíš a za stodolami, kde Políkno je blíž, se otočíš, spatříš, jak při východu do tvého kraje přichází zima.
Kam tě příště zavede, která místa ti zjeví?
Možná už o večerní neděli na cestě z Maříže k Trojmezí si první vločky k zemi přiletí a pondělí bílou se přivítá.
Tak začíná zima v České Kanadě.

4P
4P

Comments are closed.