Kouzla obyčejnosti

Píseň listopadu
13. 11. 2018
Za Českou Kanadou
6. 12. 2018

Mrazivé ráno, jasné. Třpyt jinovatky čeká na první paprsky východu. Rozbřesk, za nějž by byl rád leckterý prosinec.
Přivítej zimu, už přichází i sem, na dolní hranici českokanadských vrchů a hor. Jen chléb a sůl nahradí běh. Běžná místa jsou stále vzácná – cvičák a pískovny, i ta na druhé straně ukrytá. Nabízejí ve městě, co o kus dál je už běžné.
Vodohospodářská vůně, kterou až mráz probudí a oživí důvěrně známé, namrzlé pole zorané, s nímž je to stejně tak. Běž, ale pomalu dýchej, ať mohou působit.
U solárů vpravo se dej, tam kde cesta se ztrácí v pěšinu lemující další ze skrytých obyčejných – Malíkovský rybník. Vodě již odpustil, teď noří se do spánku zimního.
Za zády město ztrácí se v mrazivém oparu. Přemýšlející levohemisférový svět mizí s ním, vědomí přesuň naproti. Pro setkání s krajinou je to ta pravá polovina hlavy. V ní hlas i řeč i písmena všechna utichají, v ní je krajina sama sebou.
Pak rozeběhni se brázdami i opuštěnými cestami k Dolní Pěné, potok překroč a pokračuj dál. Slunce už vychází.

Až Horním Žďárem kolem mlýnů a řek proletíš a za stodolami za vsí, kde Políkno je blíž, se otočíš, spatříš, jak při východu do tvého kraje zima přichází. On je tebou a ty jím. Je zlatý a zve tě dál.
Kam příště tě zavede, která místa ti zjeví?
Možná už o večerní neděli na cestě z Maříže k Trojmezí první vločky si k zemi přiletí a pondělí bílou tě přivítá.
Tak začíná zima v České Kanadě.

4P
4P

Comments are closed.