Píseň listopadu

Tajemství buků a skal
31. 10. 2018
Kouzla obyčejnosti
19. 11. 2018

Horní Pěnou k hranici putují mnozí. V Hradci ráno laděné do šeda, ale vyjdi na Fedrpuš a tam už to začíná. Mlžné ticho České Kanady.
Zvukovou stopu povozů zakryjí lesy Hejlíčku a za základnou zemědělství se cesta ubírá k Malíkovu. Listopad má své barvy. Se Sluncem zářivě žlutohnědý, s mlhami pak tichý a tajemný.
Pole voní čerstvou zelenou, co ještě obohatí zem, a krákorající společenství vznáší se nad nimi. Zvláštním způsobem to má blízko k březnu. Vlhká země a zpěv drobotiny v korunách už zase holých stromů vytváří dojem jara. Na chvíli si tak můžeš dovolit ponechat kalendář jiným a vstoupit do zázemí podzimu, který ve svém přirozeném běhu nabízí okno do času zrodu. Tenhle ofsajd je odměnou.
Kraclův vrch coby Hrádeček a dole rybník Jasan. Za ním už jen malíkovská vrcholová prémie a ves vonící podzimem.
Tam dřevem, tam uhlím domy kamna hřejí a fasády kamene i polystyrenu obkružující náves s rybníkem a kaplí, kde už za pár dní zpívat se budou písně slunovratu. A mrholení tu dotváří, o čem můžeš básně psát.
Krok však svižný je a vede tě dál. Nahoru k Nové Vsi.
V nejvyšším místě, stavení tam stávalo, výhled je do všech stran, však dnes, v jednom z mlžných rán, namísto vidění jen tušení.
Řasy na Hejlíčkem skryty jsou. Horský kraj za nimi přesto slyšet je, a možná ještě víc. Markův kopec opatrně naznačuje svoji existenci a remízky borovic a osamělých bříz, jimiž jsou pole poseta, si tě k sobě zvou.
Opět do území bez pěšin a cest vstupuješ a hlínou i travou objevuješ mapám i očím schovaný svět na západ od Pěněnského Dřeva.
Strážné věže posedů bez posádek dohlížejí na bezpečný průběh výpravy. Srnky si tu vesele pobíhají, pozdrav se s nimi a během se inspiruj.
Na břehu rybníka, v místě nejpříhodnějším, tábor tu kdysi stál a smích a hry patřily sem, stejně jako sem patří dnes.
Ztiš se uvnitř, uslyšíš živou přítomnost České Kanady, stejně jako je živá ta tvá. Obě jednou jsou. Právě dnes, právě teď.
Buď listopadovým ránem, když procházíš se u Malíkova,
když z Mutyněvsi k Ratmírovu běžíš a kouř podzimních ohňů ucítíš,
když v rozmarném pohybu snášíš se do Hrutkova a dál mezi poli poletuješ.
Ticho uvnitř ti dodá sílu a nohám lehkost a švih. Kilometry ubíhají, na tváři stále smích.
Čím dál víc.

4P
4P

Comments are closed.