Když Vánoce přicházejí do Malíkova

Za Českou Kanadou
6. 12. 2018
Všechny zimy mají své jaro
29. 12. 2018

Prosinec a v něm sníh. Jev běžný i výjimečný. Bílou je krajina pokryta a mnohé je jinak. Sněžná izolace vytváří známý, přesto pokaždé překvapivý soundtrack – za bezvětří i nočního vichru zní na pozadí všech jevů zvláštní jiskřivé ticho.

Tlumená odezva tvých kroků dává význam každému z nich. Za časného jara země plná vody, v létě šum stébel trav a pak už jen strniště a závěje listí. Teď zima se vším všudy a pro slovo, jež vystihuje zvuk boty dopadající na sněžný příkrov, vyjdi ven. Třeba s přáteli tak jako dnes.

Za Horní Pěnou odboč doprava a lesní zkratkou se vydej k Nové Vsi.
Je to tu tiché, vesnické a dětsky veselé. Ať je ti devět či sedmdesát, radost z prvního sněhu i běhu v něm, kotoulů i koulí sněhových, honiček mezi stromy v sobě stále živ. Prostor tak může ožít též a místa, kterými v létě projdeš za pár minut, jsou najednou hřištěm, kde čas běží jinak.
Teď ale zrychli krok, v Malíkově už zkouší muzika.
Za Moravovým lomem se dej vpravo, tahle jediná cesta tě bezpečně převede na druhou stranu potoka, co napájí Dřevo.
Les tě tam vpustí do polí a luk a, třebaže hlína je ještě měkká, můžeš se vydat, kudy milo. Třistašedesátistupňová svoboda.
Odhady vzdáleností i času k jejich ujití, pocity z krajiny, to vše sníh mění. Na známých místech nový svět. Za horizontem spatříš malíkovská stavení. Mezi nimi kapli – už se v ní svítí, a o kus dál nad ní zaslechneš tlumený zpěv. To pěvecký sbor u dobrých lidí v bývalé hospodě ladí poslední drobnosti před vystoupením.
Je sobota a o páté odpolední se tu schází celá ves i lidé zdaleka. Svařáky a horké hrušky, povznesená nálada, saxofony, smyčce a zpěv.
Vesnice ožívá tou nejpřirozenější lidskostí a lidovostí.

Až hudba skončí a lidé se rozejdou, v hospodě dál bude se hrát.
Když o pár hodin později i heligonka dozní, tichou vesnicí k domovu se dej.
Budeš to cítit a vědět.
Že Vánoce přišly do Malíkova.

4P
4P

Comments are closed.