Rajchéřovské báje a pověsti

Krajina šumí písní podzimního dopoledne.
Severně od Eisgarnu scházíš k potoku, jehož cesta začíná v Lesním rybníku u Mýtinek. Papírová mapa se mění v 3D svět.
Zvlněná úbočí svědčí o malozemědělském způsobu hospodaření a místo má nádech filmového ateliéru pro scény v Tolkienově Hobitíně. Úzké lány polí, louky rozsahu spíše symbolického, rybníky a meze. Kouzlo miniaturizace.
Dole vodárna s chalupou a sen, že tudy už kroky vedly, třebaže místem procházíš poprvé a je nové. Přitažlivá moc krajiny.

A je tu první ves! Gross-Radischen.
Naplňuje veškeré rysy poctivého říjnového dne a za zvuků polních prací maluje idylické obrazy. Chalupa na návsi je v novém, jen zelená oprýskaná vrata si na znamení doby svého vzniku ponechala.
Za obcí pohlédni zpět přes vypuštěný rybník a zastav svůj vnitřní hlas. Říjen uslyšíš. Barevně, v plném rozlišení.
Chůzi střídá běh a chladný vítr tě pohání výš, k hranici blíž. Nad chalupami Teilhof cítíš novou věc. Pocit domova a jeho půdy se rozšířil a kraj se spojil v jeden celek, hranice dvou zemí se v hlavě rozpustila.
Fičí a realita je opravdovější. V náladě prvních podzimů plachtíš po hladké silnici k vodní hladině Fischenreinklubu Litschau. Za zatáčkou Neumühle, poslední stavení jižní země a za ním souvislá linie smrků.
Bývalo to tu otevřené, propojené. Plné vesnic a obyčejného života jedinečných lidí.
V knihách se dočteš víc a třebaže pod hradbou lesů stojí stále stejná chalupa, věci se mění. I díky Stezce 20. století pohraničí znovu ožívá. Zdá se jako kdyby se to všechno stalo v jiné dimenzi, jiném vesmíru.

Pod mlýnem pohled na stavební přístupy předků.
Kdo k sobě skládal těžké kameny? A svítilnu nad dveřmi, kdo ji tam dal?
To vše tě může napadnout, avšak cesta pokračuje. Do odlehlých končin dálného jihovýchodu České Kanady!

Kraj odloučenosti tě vítá. Přes potok hraniční můstek a pět špalků k sezení a sloupky dva.
Toť hraniční přechod bez hranic.
Za ním skok hyperprostorem a jiná galaxie, jiný svět. Pohltí tě les a pěšiny k Romavě si tě povedou. Občas jabloně a javory pohraniční vzkazují, že tady žili lidé. Tak dávno již.
Romavský mlýnský rybník, toho času prázdný, překvapí svou čistotou a členitostí koryta, jež si stejně jako ty vesele meandruje dnem.
Kdepak smutné a melancholické tendence, tohle je oslava života!
Za romavskou kaplí smíření ještě chvíli běž a pak k Rajchéřovu! V lukách Země uslyšíš báj slunečné přítomnosti.
K hrázi rybníka zaniklé vsi vedou pěšiny, jen pozor dej, před chvílí železnou, dnes najdeš tu oponu soukromou. Velký bariérový útes mysli ještě chrání člověka před člověkem. Rozhlédni se a poznáš, že se kdosi stará a pečuje o zaniklý svět. Louky pokosené, stromy vysazené. Cit ke krajině vyvažuje útesy.

Vystoupej K Hadímu vrchu a jalovcům, kamenná lavička poslouží jižním výhledům odhalujícím členitost pohraničí. U Kamenného štítu překroč rozvodí, prozkoumej schránku se vzkazy poutníků a vydej se k severu do říše návarských krás.
Kolem rohaté pastviny a zrcadla běhu světa, pod husím krkem plastovým, jenž doplňuje estetiku doby, až do vsi, jež přežila oponový svět. Znáš-li ta správná místa, vlašská hostina může začít!
Návary si ponechaly svou pohraniční duši.

Pak se pusť všech známých cest. Ať tě vedou pastviny, meze i pole zoraná. Od posedu s dalekými výhledy pozdravuj Veclov a křivkami země ke Starému Městu nech se vést.

Až věž kostela uvidíš a nad ní Uhliště, trojmezná přátelství znovu ožijí.