Rajchéřovské báje a pověsti

Rudoleckým prolomem
2. 10. 2018
V zemi šípků a modřínů
17. 10. 2018

Krajina šumí a zpívá píseň říjnového dopoledne.
Severně od Eisgarnu scházíš teď k potoku, jenž v Lesním rybníku u Mýtinek svou cestu začíná. Papírová mapa mění se v 3D svět.
Zvlněná úbočí svědčí o malozemědělském hospodaření a místo má nádech filmového ateliéru pro scény ve Frodově rodišti. Drobné lány polí, louky rozsahu spíše symbolického, rybníky a meze. Kouzlo miniaturizace.
Dole vodárna a chalupa a sen, že tudy už kroky vedly, že tady už to znáš, třebaže poprvé tímhle směrem procházíš. To krajina si tě k sobě přitahuje, aby ve stavu beztíže s tebou mohla být.

A je tu první ves! Gross-Radischen.
Naplňuje veškeré rysy poctivého říjnového dne a čas podzimu za zvuků polních prací tu maluje obrazy Ladovsky laděné. Chalupa na návsi je v novém, jen svá zelená oprýskaná vrata si ponechala, snad na znamení spojitosti dob.
Za obcí přes vypuštěný rybník pohlédni zpět a zastav svůj vnitřní hlas. Říjen uslyšíš. Barevně, v plném rozlišení.
Chůzi střídá běh a chladný vítr pohání tě výš, k hranici blíž. Nad chalupami Teilhof cítíš novou věc. Pocit domova a jeho půdy se rozšířil a kraj spojuje se v jeden celek, hranice dvou zemí v hlavě se rozpustila.
Fičí a realita je opravdovější. V náladě prvních podzimů po hladké silnici snášíš se k vodní hladině Fischenreinklubu Litschau a za ní vlevo odbočíš a tam už to je. Neumühle. Poslední stavení, mlýn bývalý, a za ním souvislá linie smrků.
Bývalo to tu jinak. Otevřené, propojené. Plné vesnic a obyčejného života jedinečných lidí.
To snadno se dočteš, i díky Stezce 20. století to tu znovu ožívá. Tady spatříš, jak pod hradbou lesů skromná chalupa se vyjímá. Jako kdyby se to všechno stalo v jiné dimenzi, jiném vesmíru, se dnes zdá.

Pod mlýnem pohled na stavební přístupy předků.
Kdo k sobě skládal tyhle kameny? A svítilnu nad dveřmi, kdo ji tam dal?
To vše může tě napadnout, však cesta vede dál. Do odlehlých končin dálného jihovýchodu České Kanady!

Kraj opuštěnosti tě vítá. Přes potok hraniční můstek a pět špalků k sezení a sloupky dva. Toť hraniční přechod bez hranic.
Za ním skok hyperprostorem a jiná galaxie, jiný svět. Pohltí tě les a pěšiny k Romavě si tě povedou. Tu a tam jabloně a javory pohraniční vzkazují, že tady žili lidé. Tak dávno již.
Romavský mlýnský rybník, toho času prázdný, překvapí svou čistotou a členitostí koryta, jež vesele meandruje si dnem. Stejně jako ty.
Kdepak smutné a melancholické tendence, tohle je oslava života!
Za romavskou kaplí smíření ještě chvíli běž a pak k Rajchéřovu se dej! Báj slunečné přítomnosti tu v lukách Země vypráví a ticho se směje.
K hrázi rybníka zaniklé vsi pokračuj, jen pozor dej, před chvílí železnou, dnes najdeš tu oponu soukromou. Velký bariérový útes mysli ještě chrání člověka před člověkem. Rozhlédni se a poznáš, že kdosi se tu stará a pečuje o tento svět. Louky pokosené, stromy vysazené. Cit ke krajině vyvažuje útesy.
K Hadímu vrchu a jalovcům vystoupej, kamenná lavička poslouží jižním výhledům, co odhalují, jak plastické pohraničí je. U Kamenného štítu překroč rozvodí, potkej schránku se vzkazy poutníků a vydej se k severu, tam Návarská pohádka právě se promítá.
Kolem rohaté pastviny a rybníka, co zrcadlí světa běh, pod husím krkem plastovým, jenž doplňuje estetiku doby, až do vsi, jež přežila oponový svět. Znáš-li ta správná místa, vlašská hostina může začít!
Návary si ponechaly svou pohraniční duši a je tu lehce a klidně.

Dál se všech cest vychozených pusť. Ať tě vedou pastviny, meze i pole zoraná. Od posedu s výhledy dalekými Veclov pozdravuj a přes vlny země ke Starému Městu se dej.
Až věž kostela uvidíš a nad ní Uhliště, Trojmezná přátelství znovu ožijí.

4P
4P

Comments are closed.