V zemi šípků a modřínů

Rajchéřovské báje a pověsti
11. 10. 2018
Novosvětská
27. 10. 2018

Je tichá neděle, listy opouští svou rodnou korunu a lehce se snáší k pestrobarevné zemi. Tu a tam se zdáli ozve káně a kraj usíná…

Kdepak, dnes je všechno jinak!
Energické, čerstvé, plné světla a kontrastů, plné života. Stejně jako lidé, kteří se tu dnes procházejí, stejně jako ty.
Životadárná síla na sebe vzala podobu větrných proudů, silných, důrazných a přesto hravých. Všechno kolem rozeznívá svůj hlas. Listy, jehličí, trávy i keře. Vzdušné vlny se převalují mezi Čihadlem a Uhlištěm a vedou tě po kadoleckých stráních světem tajných pastvin a luk. Místy bez značek a vychozených cest. Uvidíš křivky horizontů a stačí se rozeběhnout a skočit a vítr ti dá křídla a prožiješ, o čem můžeš jen snít!
Surfuješ v zakázaném pásmu minulosti – u Kadolce při silnici ze Starého Města do Slavonic můžeš vidět, jak se hranice z drátů do životů pletla – a vlny tě vedou. Hospodářské vůně se střídají rychle jako vítr mění směr.
Míjej posedy, potoky přeskakuj, raduj se z barev jedinečné chvíle. Za posledním stromořadím na tebe dole pod kopci čeká ves, již i drát obkroužil. Maříž.

Je místem tvořivých kontrastů. Spojuje prvorepublikovost s prvobytně pospolným socialismem i svobodou ducha, jenž získává vnímatelné tvary. Kaple vévodí návsi, potok jí dává směr, který doprovázíš. Až k zámeckému rybníku.
Potkáš rozvaliny, staré domky i stavby, jež jsou ovlivněné posuny architektonických desek. Pestrost a kontrasty. Obec si přitahuje, co je jí blízké. Na druhém břehu najdeš její kdysi mladé tepající srdce – zámecký park a zámek sám. A sochy a jezírko. Jen si představ, jak tu vypadal den!
Čas i lidé rozebrali zdi, zámecké omalovánky však snadno dokreslíš. A ještě jedno překvapení je pro tebe přichystané. Projdi alejí a tisíc barev ti zazáří nad hlavou a z jihu síla větru její svět listy naplní. Modříny a javory. Svědkové časů.
A srdce tepe dál.

Vydáváš se k jihozápadu k málo známé zaniklé osadě – stála téměř na samé hranici vzdálených sousedů. Leštnici však dnes mineš a zamíříš do kopců. Pichlavá alej červených vitamínů tě bude provázet. Šípková pohádka dobře končí a její plody sladké jsou.

Pak už se jen vůním a krajině odevzdej. Kde správně to ucítíš, dej se k severu, a možná, že z lesů vyjdeš tam, kde cesta v paprscích odpoledne začala.

Jen pár kroků od hlavních cest je tahle ves, však kdo už ji navštívil, kdo už ji zná?
Vítr to ví, s ním můžeš se smát.

4P
4P

Comments are closed.