V zemi šípků a modřínů

Rajchéřovské báje a pověsti
11. 10. 2018
Novosvětská
27. 10. 2018

Je tichá neděle, listy opouští svou rodnou korunu a lehce se snáší k barevné zemi. Jen tu a tam se zdáli ozve káně a kraj usíná…

Kdepak, dnes je všechno jinak!
Energické, čerstvé, plné světla a kontrastů, plné života. Stejně jako lidé, kteří se tu dnes procházejí, stejně jako ty.
Životadárná síla na sebe vzala podobu větrných proudů, silných, důrazných a přesto si hrajících. Všechno kolem ožilo zvukem. Listy, jehličí, trávy i keře, to vše zvesela vyhrává a vzdušné vlny se převalují mezi Čihadlem a Uhlištěm a vedou si tě po kadoleckých stráních tajným světem pastvin a luk. Místy bez značek a vychozených cest, kde daleké výhledy se před tebou otvírají a stačí se rozeběhnout a skočit a vítr dá ti křídla a prožíješ, o čem můžeš jen snít!
Surfuješ teď v zakázaném pásmu minulosti – však u Kadolce u silnice ze Starého Města do Slavonic potkat můžeš, jak hranice z drátů se do životů pletla – a vlny tě vedou. Hospodářská vůně se domovem ozývá.
Posedy míjej, potoky přeskakuj, raduj se z barev této chvíle. Za posledním stromořadím dole pod kopci na tebe čeká ves, jíž i drát obkroužil. Maříž.

Je místem tvořivých kontrastů. Spojuje prvorepublikovost a možná ještě víc s prvobytně pospolným socialismem i svobodou ducha, jenž získává tu vnímatelné tvary. Kaple návsi vévodí, potok jí dává směr a ty jej následuješ. Až k zámeckému rybníku.
Potkáš rozvaliny, domky staré i stavby, jež posuny architektonických desek ovliněné jsou. Pestrost a kontrasty. Obec si přitahuje, co je jí blízké. Na druhém břehu najdeš její kdysi mladé tepající srdce – zámecký park a zámek sám. A sochy a jezírko. Jen představ si, jak vypadal tu den!
Čas i lidé zdi rozebrali, zámecké omalovánky však snadno dokreslíš. A ještě jedno kouzlo je pro tebe přichystané. Projdi alejí a tisíc barev ti nad hlavou zazáří a z jihu síla větru její svět listy naplní. Modříny a javory. Svědkové časů.
Srdce tepe tu dál.

Mařížská dílna udržuje též, co ducha obce tvoří. Vzniká tu nové a lidé se scházejí.
K jihozápadu k málo známé osadě zaniklé – stála téměř na samé hranici vzdálených sousedů – se vydáváš. Lešnou však mineš dnes a zpět do kopců směřuješ. Pichlavá alej červených vitamínů tě bude provázet. Šípková pohádka a její zápletky dobře končí a její plody sladké jsou.

A pak už jen krajině a vůním se odevzdej. Kde správně to ucítíš, k severu se dej a možná z lesů vyjdeš tam, kde cesta v paprscích odpoledne počala.

Jen pár kroků od hlavních cest je tahle ves, však kdo už ji návštívil, kdo už ji zná?
Vítr to ví, s ním můžeš se smát.

4P
4P

Comments are closed.