Pozdrav Slunce
22. 7. 2018Prázdniny bez hranic
3. 8. 2018
Čerstvý dech lesa, volnost lučního brouzdání, paprsky ranního Slunce. Po křivkách silnic sestupuješ k senotínské zastávce, která si díky své skromné jednoduchosti ponechává ryzost úzkorozchodných časů. Je svěží jako tvé ráno. Pak cesta, která už v desítkách mohla vést tvé oči, a u kapličky dole ve vsi se dáš nahoru. Po pravé straně opravdová senotínská chalupa a úzký dvůr a kamenná zeď bývalé stodoly. Výjimečné místo.
Možná v landštejnských lesích, na Mýtinkách u Lesního rybníka, v Dobré Vodě u křížku, a možná právě v Senotíně přichází na svět tvá láska ke kraji pod Vysokým kamenem. Místo je stále původní. Dolní i horní návesáky lákají ke koupání a tajemná zeď v zahradě k prozkoumání. Živý prostor otevřený výpravám.
Nad Senotínem najdeš Planinu klidu. A taky posedů. U nich opustíš směr Klikák a zamíříš do Kunějova.
Do vzácných rán českokanadských vsí se zamiluješ na první pohled. Statky, roubenky i sruby, hasičárna, družstvo i škola jsou jeho pozorovatelnými částmi. Několik rybníků a potok dávají společně se svahem jiskru území, které si předkové na úpatí Kunějovských vrchů zvolili. Dává ji i tobě, a proto už s energií Kunějovu vlastní pokračuješ dál.
Putování posiluje. Bylo-li před ním zdraví slabší, krajina ti ho začne navracet zpět. Chůze a běh úplně či skorobosé si tě srovnají. Vyosené pánve budou, jak mají; dobře tím poslouží svým plotýnkám. Paragrafy obratlů dostanou řeč. Usezené či jinak hibernované části chodidel, nohou i zad se probudí a vrátí k původním funkcím. Harmonie těla a síla z ní!
Pastýř z Etiopských náhorních planin sdílí svou zkušenost: Pět věcí uchová ti tělesné a duševní zdraví. Běh. Česnek. Čisté svědomí. Střídmost. Pevná víra ve vlastní zdraví. Miloslav N., československý poutník karpatský, připojí hru na to diamantové: Putování tě uzdraví. Zvláštní hra. Čím méně dbáš o zdraví, tím je diamantovější. Pevnější. Týdny chodíš v mokrých šatech a botách a ani nudlička u nosu. V noci se třeseš zimou a ráno jsi čilý jako losos. Doma by tě to zahubilo, pozoroval by ses, sháněl kloktadla a masáže, stonal bys. Zdraví potřebuješ k cestě, a proto ho máš. Diamantová hra.
A ty ještě jedno připojíš a víš, že ostatní z něj vychází. Vnitřní ticho.
U křížku za vsí změníš obutí na letní – bez obutí – a kolem bývalých mlýnů až do Člunku. V něm se po třech dnech setkáváš s ruchem hlavních tahů. Čím blíž Hradci, tím decibely akustického pozadí nabývají na síle.
Projdeš po jižní hrázi, vpravo za ní vstoupíš do Lesního chrámu a pěšinou klikatící se džunglí na břehu Krvavého rybníka s baštou opuštěnou již před lety postupuješ k západním břehům dalšího z velkých rybníků. Do kraje prvních výprav!
Zvuky léta ratmírovských pláží a chat, vůně pražců a kolejí. Borůvek a lesních malin. Vůně vody vytvářející jemnou blízkost člověka a krajiny. Představíš si jeden z možných scénářů, co se tu právě dějí.
S ručně vybarvenou zvětšeninou mapy z 50. let objevuješ okolí prázdninové chaty. Pokaždé trochu dál. Souhlasí-li cesty, jak jsou nakresleny, kam zmizely rybníky v poli, kde je Osecký a kde Šachovka. Prozkoumáváš okolí lokálky a přes lán pole hledíš s bázní k Sejkově vrchu. Ten už je daleko a les hluboký. Radost z nových území!
Lesní silnička a za ní Slovan. Výstižné pojmenování. Na kurtu potkáš Čechy i Slováky v nohejbalové akci a na kdysi přeplněné pláži symbolickou obsazenost, co beze strachu ze světle zelené noří svá těla do vod jednoho z nejstarších a nejčlenitějších rybníků celé oblasti. Vezmi si pramici a na jeho hladině můžeš celé odpoledne trávit rozmarně letním veslováním.
Nad areálem obnovy a rekreace – znovu se tvoření – krajinou proplouvá parní stroj a jiná řeka tě splavuje k Blažejovu. Kostel svítí do daleka v jedné ze svých oprav a nátěrů a pod ním odbočka do údolí. Zbývá už jen snadná cesta Jindřišskou říční náklonností, čaj v obci na jejím počátku a přes pískárnu domů. Toť skoroplán. Jenže!
Hned za můstkem přes Hamerák žluté vesty a motorovky a zákazy vstupu, že těží se tu dříví. Místo dostalo mnoho větrných ran a také se obnovuje. A tak pěkně do strmých strání, kopřiv a ostružin. Známé údolí se mění v nadúdolí a v něm cesty pohledej! Kontakt s flórou obnoven! Stezka kukuřicí s jediným úkolem – projít alespoň trochu přímo. Západní směr a Slunce drží kurz, vítá tě Jindřiš. Za ní pískárna v duchu slovanském. V horkém dni jako dnes mívala opalující se oblohu, teď se v rozsáhlém osm metrů hlubokém prostoru tísní dva plavci.
Osvěžíš se též, voda průzračná a čistá.
Za lávkou pěšinou k přejezdu a poli pšenice chytající bronz už si tě nohy samy ponesou.