Zrození cest

Pozdrav Slunce
22. 7. 2018
Prázdniny bez hranic
3. 8. 2018

Čerstvý dech lesa, volnost lučního brouzdání a paprsky ranního Slunce v zádech dávají svěžest tvým krokům. Po silnici sestupuješ k senotínské zastávce. Snad díky své jednoduchosti, a tak trochu i opuštěnosti, si ponechává ryzost úzkorozchodných časů, kdy tahle trať byla myšlena vážně. Je dnes svěží jako tvé ráno. Dál vlnitá cesta dolů do vsi, která už v desítkách mohla tvé oči vést, a u kapličky se dáš nahoru. Po pravé straně opravdová senotínská chalupa a úzký dvůr a kamenná zeď bývalé stodoly. To místo je výjimečné.

Možná v landštejnských lesích, na Mýtinkách u Lesního rybníka, v Dobré Vodě u křížku, a možná právě tady přichází na svět tvoje láska k tomuhle kraji. Místo je stále původní a střecha spojuje doby, jež se tu odehrávají. Dolní i Horní návesáky stále lákají ke koupání a tajemná zeď v zahradě k objevování. Živý prostor inspirující mnohé.

Nad Senotínem najdeš Planinu klidu. A taky posedů. U nich opustíš směr na Klikák a zamíříš do Kunějova.

Rána v českokanadských vsích jsou vzácná a tady najdeš vše. Statky, roubenky i sruby, hasičárnu, družstvo i školu. Několik rybníků a potok, co společně se svahem dává jiskru místu, které si předkové na úpatí Kunějovských vrchů zvolili. Dává ji i tobě, a tak s energií Kunějovu vlastní pokračuješ dál.

Putování tě posiluje, zdraví se obnovuje. Bylo-li před tím slabší, krajina ti ho začne navracet zpět. Chůze a běh úplně či skorobosé si tě srovnají. Vyosené pánve budou, jak mají; dobře tím poslouží svým plotýnkám. Paragrafy obratlů dostanou řeč. Usezené či jinak hibernované části chodidel, nohou i zad se probudí a vrátí k původním funkcím. Harmonie těla a síla z ní!
Pastýř z náhorních planin Etiopských sdílí svou zkušenost: Pět věcí uchová ti tělesné a duševní zdraví. Běh. Česnek. Čisté svědomí. Střídmost. Pevná víra ve vlastní zdraví. Miloslav N., československý poutník karpatský, připojí hru na to diamantové: Putování tě uzdraví. Zvláštní hra. Čím méně dbáš o zdraví, tím je diamantovější. Pevnější. Týdny chodíš v mokrých šatech a botách a ani nudlička u nosu. V noci se třeseš zimou a ráno jsi čilý jako losos. Doma by tě to zahubilo, pozoroval by ses, sháněl kloktadla a masáže, stonal bys. Zdraví potřebuješ k cestě, a proto ho máš. Diamantová hra.
A ty ještě jedno připojíš a víš, že ostatní z něj vychází. Vnitřní ticho.

U křížku za vsí změníš obutí na letní – bez obutí – a kolem bývalých mlýnů až do Člunku. Tady se po třech dnech setkáváš s ruchem hlavních tahů. Čím blíž Hradci, tím decibely akustického pozadí nabývají na síle.

Projdeš po Jižní hrázi, vpravo za ní vstoupíš do Lesního chrámu a pěšinou klikatící se džunglí na břehu Krvavého rybníka s baštou opuštěnou již před lety postupuješ k hrázi a za ní už to je. Kraj prvních objevů!

Zvuky léta ratmírovských pláží a chat, vůně pražců a kolejí. Borůvek a lesních malin. Vůně vody, jež dává těmto místům jemnou blízkost člověka a krajiny. Tady si představíš jeden z možných scénářů, co se tu právě dějí.

Můžeš se třeba vidět, jak s ručně vybarvenou zvětšeninou mapy z 50. let v obalu na sešity objevuješ okolí prázdninové chaty. Pokaždé trochu dál. Souhlasí-li cesty, jak jsou nakresleny, kam zmizely rybníky v poli, kde je Osecký a kde Šachovka. Prozkoumáváš okolí lokálky a s bázní přes lán pole hledíš k Sejkově vrchu. Ten už je daleko a les hluboký. Radost z objevů nových území!

Lesní silnička a za ní Slovan. Výstižné pojmenování. Dnes potkáš tu Čechy i Slováky v nohejbalové akci a na kdysi přeplněné pláži symbolickou obsazenost, co beze strachu z jemné zelené noří svá těla do vod jednoho z nejčlenitějších rybníků široko daleko. Vem si pramici a celé odpoledne tu můžeš trávit rozmarně letním veslováním.

ze sbírky V. Fejta

Nad areálem obnovy a rekreace – znovu se tvoření – právě krajinou proplouvá parní stroj a jiná řeka tě splavuje k Blažejovu. Kostel svítí dodaleka v jedné ze svých oprav a nátěrů a pod ním odbočka do údolí. Zbývá už jen snadná cesta Jindřišskou říční náklonností, čaj v obci na jejím počátku a přes pískárnu domů. Toť skoroplán. Jenže!
Hned za můstkem přes Hamerák žluté vesty a motorovky a zákazy vstupu, že těží se tu dříví. Místo schytalo mnoho větrných ran a také se obnovuje. A tak pěkně do strmých strání, kopřiv a ostružin. Známé údolí mění se v nadúdolí a v něm cesty pohledej! Kontakt s flórou obnoven! Stezka kukuřicí s jediným úkolem – projít alespoň trochu rovně. Západní směr a Slunce však drží kurz, vítá tě Jindřiš.
Za ní pískárna v duchu Slovanském. V horkém dni jako dnes mívala opalující se oblohu, teď se v rozsáhlém osm metrů hlubokém prostoru tísní dva plavci.
Osvěžíš se též, voda průzračná a čistá. Kouzlo písku.
Za lávkou pěšinou k přejezdu a poli pšenice chytající bronz už si tě nohy samy ponesou.

4P
4P

Comments are closed.