Landštejnské Ticho

Léta před Slunovraty
13. 6. 2018
Jen pro ten dnešní
5. 7. 2018

(c) sbírka Muzea JindřichohradeckaBezvětrné poledne a pod hradem klid. Pěšina mizí u východního valu. Vezme tě do míst, kde je na pozadí zpěvu ve větvích stromů a cvrkotu trav slyšet ještě něco víc – Landštejn a jeho Písně kosmické. V nich vypráví, jak rostl, bránil se a kraloval, měnil se a upadal. A opět vzkvétal. Stejně jako blízcí přátelé – mlýn na Pstruhovci, Vitíněves, Pomezí, Landštejnský dvůr a domy v podhradí.
Vnitřní sluch jejich hlasu vychází vstříc.

Silnice do Starého Města tě přivede k vychozené odbočce a po odkrytých kořenech vystoupáš lehkým krokem ke Kapličce. Místo nadšenci obnovené, udržované a na kameni lavička. Místo spočinutí.
Působivá je skála, ze které vše vyrůstá, samotná stavba i drobné detaily kolem ní. Květy a malé záhony svědčí o existenci zahradníka. Jemnost a čistota s dneškem sladěná.
Opět se mísí dvojí – čas prodlužujících se dnů před Slunovratem, čas zrodu, a doba druhé půli léta, zlatých polí a klidu. Ano, první převažuje. Ještě chvíli.

Sestoupíš z hřebenu nad Pstruhovcem až na kraj lesa nad Starým Městem s dalekým výhledem. Vlevo rekreační středisko MV, tedy bývalo. Pak spadla střecha a do vzdušného prostoru se nastěhovali cyklisté. Louky, aleje, osamělé stromy v polích. Pohraniční hvozdy Trojmezí a Čechy zvolna odplouvající do Rakous Zemí nikoho. Staré Město si ponechalo a drží svého ducha let minulých. Projdeš-li návsí a zákoutími u potoka, můžeš s ním rozmlouvat.
Za obcí znovuoživlý zámeček Dobrohoř a vepřín. Pusť si leteckou mapu z 50. let a volně přejdi
v současnou a uvidíš, co zmizelo, co přibylo.
Šlechtické sídlo v sousedství reálného socialismu tvoří zvláštním způsobem protiklady, jež se doplňují. Odér zámku je dnes výstavně umělecký a setkávací, běda ale, vane-li vítr jihovýchodní! Pak vůně čekej překvapivé. Vepřům to však může být jedno a v tom jedna z mála svobod, jež tu mají.
Z dálky je pohled tichým svědkem dob.
Doprava kraj stoupá k Větrovu, Skalce i Jelenímu vrchu. Na polích zarostlé bunkry. Kdysi se chystaly ožít účelem, dnes život bez účelu oživuje je. Trpělivě.

Cesta provede obrat a rychle klesá. Taktně mineš ceduli Vstup jen na lyžích a po chvíli zavoní skoropitná voda Landštejnské přehradní nádrže.
Třebaže mladá stavba, sem jako kdyby patřila odjakživa. Tiše se rozlévá v údolí Pstruhovce, stromy i tajemstvími obestřená. Hrad na ní z horizontu otcovsky dohlíží. Dříve lesy, louky, cesty a mlýn, jehož snímky a při vypuštěném stavu i základy najdeš, zaplnila křišťálová voda. Smyla minulé, restartovala část kraje. S citem a užitkem pro jeho obyvatele.

Přejdeš sypanou hráz, pozdravíš základnu Povodí Moravy a dovolíš lesním silničkám i pěšinám vést tě k severu. Kolem skal, roklemi i hustým porostem. Ochutnáš první plody fialového koberce, osvěžíš se v průzračné čistotě přítoků pospíchajících k nádrži a vyjdeš kdesi nad rybníkem Jalovcem.

Vitíněves. Osada v podhradí, pohraničí, poloopuštěná.
Bývala. Zarostla stromovím a statky se přeměnily v chalupářský kraj. Opečovávaná stavení i stopy zaniklých usedlostí, návesní rybníky a kromě cyklického zvukového působení míchačky klid. Spočinutí v landštejnském odpoledni.
Volně stoupáš údolím a náhle zelená značka opouští červenou a ty je. Vzhůru do strání západu, poznat nový svět.
Cesty ti dávají jeden směr, les všechny.

Tak pěkně do kopce, potok přeskakuj a moudrost nohou ať se projeví. Vedou tě samy a jen se tím bavíš. Prázdné údolí beze stop člověka.
Skoro. Nahoře mladá smrčina už roky obrůstá, co tu kdosi zapomněl – kapotu, kastli, sedačky a další propriety dopravního prostředku jedné značky, beze značky.

A najednou jsi pod Kamenným vrchem, u rybníka lavička a na ní ležíš ty. Zavřeš oči, vypneš pozorovatele a staneš se okolím, které je slyšeno.

Život se dívá na svět tvýma očima a slyší tvýma ušima. Čas se rozpustí ve vyhřátém stínu borovic a ty přestaneš být ty a jsi vším, co tu je.
Po patřičné dávce bez vědomí začíná sestup jedním z nejmalebnějších údolí, jež Česká Kanada nabízí.
Po bývalé žluté, která byla coby „suchá“ trasa přeložena jinam, kolem lesních rybníků a tvořivých skal. Napětím, údivem i tajemstvím. Tichým světem s energií zurčící k jihu.
Vynoříš se na Pomezí. Sekačky, pily, křovinořezy mají dnes volno, a když se za zdmi kostela objeví hrad v celé své působivé kráse, je scéna úplná. Dokonale českokanadská.
Mocný je Landštejn, stejně jako laskavý.
Až vystoupíš na jeho věže a uvidíš, co si pro tebe pokaždé jinak připraví, porozumíš.

Tady najdeš ducha České Kanady.
V Landštejnském Tichu přebývá.

4P
4P

Comments are closed.