Landštejnské Ticho

Léta před Slunovraty
13. 6. 2018
Jen pro ten dnešní
5. 7. 2018

Bezvětrné poledne(c) sbírka Muzea Jindřichohradecka a pod hradem klid. Pěšina mizí u východního valu, vezme tě do míst, kde na pozadí zpěvu korun stromů a cvrkotu trav je slyšet ještě něco víc – Landštejn a jeho Písně kosmické. V nich vypráví jak rostl, bránil se a kraloval, měnil se a upadal. A opět vzkvétal. Stejně tak jeho blízcí přátelé. Mlýn na Pstruhovci, Vitíněves, Pomezí, Ladštejnský dvůr a stavení v podhradí.
Tvůj vnitřní sluch tomu hlasu vychází vstříc.

Silnice do Starého Města tě přivede k vychozené odbočce a lehkým krokem po odkrytých kořenech vystoupáš ke Kapličce. Místo nadšenci obnovené, udržované a na kameni lavička. Místo spočinutí.
Působivost tu společně vytváří skála, ze které vše vyrůstá, samotná stavba i drobné detaily kolem ní. Květy a malé záhony svědčí o existenci zahradníka. Jemnost a čistota s dneškem sladěná.
Opět se tu mísí dvojí – čas prodlužujících se dnů před Slunovratem, čas zrodu, a doba druhé půli léta, zlatých polí a klidu. Tady převažuje první, ještě chvíli.

Sestup z hřebenu nad Pstruhovcem a kraj lesa nad Starým Městem s dalekým výhledem. Vlevo rekreační středisko MV, tedy bývalo. Pak střecha spadla a do vzdušného prostoru se nastěhovali cyklisté. Louky, aleje, osamělé stromy v polích. Pohraniční hvozdy Trojmezí a Čechy pomalu odplouvající do Rakous Zemí nikoho. Staré Město si ponechalo a drží svého ducha let minulých a ta současná tak stále mohou rozmlouvat o tom, jak přirozenou součástí kraje tahle obec je.
Za ní znovuoživlý zámeček Dobrohoř a vepřín. Pusť si leteckou mapu z 50. let a volně přejdi v současnou a uvidíš, co zmizelo, co přibylo.
Šlechtické sídlo v sousedství reálného socialismu zvláštním způsobem tvoří tu protiklady, jež se doplňují. Odér zámku je dnes výstavně umělecký a setkávací, běda ale, vane-li vítr jihovýchodní! Pak vůně čekej překvapivé. Vepřům to však může být jedno a v tom jedna z mála svobod, jež tu mají. Z dálky je ten pohled tichým svědkem dob minulých.
Doprava kraj stoupá k Větrovu, Skalce i Jelenímu vrchu. Na polích zarostlé bunkry. Kdysi se chystaly ožít účelem, dnes život bez účelu oživuje je. S trpělivostí a klidem.

Cesta provede obrat a rychle klesá. Taktně mineš ceduli Vstup jen na lyžích a po chvíli už voní skoropitná voda Landštejnské přehradní nádrže.
Třebaže mladá stavba, sem jako kdyby patřila odjakživa. Tiše spočívá v údolí Pstruhovce, stromy i tajemstvími obestřená. Hrad na ní z horizontu otcovsky dohlíží. Dříve lesy, louky, cesty a mlýn, jehož snímky a při vypuštěném stavu i základy najdeš, zaplnila křišťálová voda. Smyla tu minulé, restartovala část kraje. S citem a užitkem pro mnohé.

Přejdeš sypanou hráz, pozdravíš základnu Povodí Moravy a dovolíš lesním silničkám i pěšinám vést tě k severu. Kolem skal, roklemi i hustým porostem. Ochutnáš první plody fialového koberce, osvěžíš se v průzračné čistotě přítoků pospíchajících k nádrži a vyjdeš kdesi nad rybníkem Jalovcem.

Odtud jen chvíle a vítá tě Vitíněves. Osada v podhradí, pohraničí, poloopuštěná.
Bývala. Zarostla stromovím a statky přeměnily se v chalupářský kraj. Opečovávané usedlosti, stopy těch minulých, návesní rybníky a kromě cyklického zvukového působení míchačky taky klid a spočinutí v landštejnském odpoledni.
Dál vede tě údolí do místa, kde zelená červenou opouští a ty je. Teď do strání západu, poznat nový svět.
Cesty ti dávají jeden směr, les všechny.

Tak pěkně do kopce, potok přeskakuj a moudrost nohou ať se projeví. Vedou tě samy a jen se tím bavíš. Prázdné údolí beze stop člověka.
Skoro. Nahoře mladá smrčina obrůstající už roky, co tu kdosi zapomněl – kapotu, kastli, sedačky a další propriety dopravního prostředku jedné značky, beze značky.

I vozům líbí se tenhle kraj,
i pro ně je tady ticha ráj.

Najednou jsi pod Kamenným vrchem, u rybníka lavička a na ní ležíš ty. Tady můžeš oči zavřít, vypnout pozorovatele a stát se okolím, které je slyšeno.

Život se dívá na svět tvýma očima a slyší tvýma ušima. Čas se rozpustí ve vyhřátém stínu borovic a ty přestaneš být ty a jsi vším, co tu je.
Po patřičné dávce bez-vědomí začíná sestup jedním z nejmalebnějších údolí, jež ti Česká Kanada nabízí.
Po bývalé žluté, která byla coby „suchá“ trasa přeložena jinam, kolem lesních rybníků a tvořivých skal. Cestami táborových her, napětím, údivem i tajemstvím. Tichým světem s energií zurčící k jihu.
Vynoříš se na Pomezí. Sekačky, pily, křovinořezy mají dnes volno, a když za zdmi kostela objeví se hrad v celé své působivé kráse, je scéna úplná. Dokonale českokanadská.
Mocný je Landštejn, stejně jako laskavý.
Až vystoupíš na jeho věže a uvidíš, co si pro tebe pokaždé jinak připraví, porozumíš.

Tady najdeš ducha České Kanady.
V Landštejnském Tichu přebývá.

4P
4P

Comments are closed.