Léta před Slunovraty

Alvarez potřebuje jen statečné a silné!
6. 6. 2018
Landštejnské Ticho
20. 6. 2018

Je 10. června a v městě i krajině jako v půlce léta. Ruch dovolených cest i táborů pominul a konec prázdnin za horizontem událostí. Přebýváš uprostřed volnosti a možné je vše. Pocit počátku srpna měl přijít za sedm týdnů, ale teď je prostě tu. Je první třetina měsíce růží a pole zlátnou. Turbopočasí zkouší nový model. Uvidíme.

Z Kunžaku se vydáváš po opuštěné cestě ke Knížeti. Je to směr výhledů. Nahoře jej podpoří kaplička a místo pozastavení. Na jihu za údolím Lánského potoka, cestou na Jitra i vodojemem Česká Kanada. Z druhé strany k tobě vysílá radouňské Čihadlo, Čertův kámen i Javořice. Tady stojíš na hranici dvou zemí. Slyšíš, jak stromy jinak šumí? Potkávají se tu různé světy. Ten javořický, co má blíže k Vysočině, se Zemí pohraničí.
Oba vyprávějí příběhy a hrají své písně. A ty jim nasloucháš. V klidu půli léta před slunovratem to jde snadno.

Po hřebenu pokračuješ výš a kraj lesa nad poli kukuřic ožívá v poli vědomí. Svou jednoduchostí a opravdovostí, prostou krásou. Jde se lehce, když tě modrá vede mezi vrchy. Mineš bývalý viklan, jenž snad školní posádkou byl až do základů kdysi vyviklán.
Tak namísto balvanů a skal vyskočíš na balík senné trávy a můžeš se kochat, jak osamělé borovice, vlnící se louky a hladiny rybníků společně se střechami osad a vsí dohromady ladí a zní.
Suchdol patří do obou těch světů a vyber jen ty, který z nich je ti tu blíž.

Pak přehrada osik a ševelící zpěv a čirá radost listů z pohybu. Třebaže s větvemi kmenů srostlé jsou, létají i tak. Dál tě lesem kroky vedou místy, která už možná dobře znáš, a vyjdeš nahoře u Olšan.
Kouzlo vsi, tady už více Strmilovské a Javořické, a jejího života, podtrhuje dění dne. Nad farou, v místě pomníků a křížů, v odpoledním Slunci rodina pečuje a stará se o vzpomínky, níže drobné úpravy na domech a srp, co radí se s náletem. Najdeš tu i osvěžovnu a hostinec u zastávky. A ještě víc.
Faru, která tě svou tváří spojuje s životem, jaký se tu žil. S jeho pomalostí a sladěností. S okolím a se Zemí. S jeho zvláštním tichým a pokorným smutkem, s jeho radostí z jednoduchosti a prostých věcí. V sobě máš kus toho světa a díky faře jej můžeš pocítit, protože čas jej ukryl jen málo. Pak sejdeš ještě níž a třeba tu potkáš stavení, kde do světa vstoupovali tví předci a žili tu své doby, jejichž otisk se pak stal součástí tebe.
Dole na návsi dnes namísto Jednoty Soukromí. Rekonstrukce nákupně-střediskového socialismu v privátní pobývání. Zůstal-li duch místa, bude domácké a veselé.
Olšanská hospoda je již zavřená a pan vrchní, indián, snad kdesi v prériích. Hostinec, který tu žil, byl z doby setkávací.
Teď cesta k Strmilovu a mraky tmavnou.
Záhadný vůz u JZD chvíli stojí a pak se pohne k tobě. Tady, v nedělních končinách, se stát může cokoli. Tohle je kraj jednoduchosti a smíchu. A setkávání.
Až přijede a poznáš tvář, budeš se smát.

Dole rybník a za ním čas opustit asfalt, všechny ty světy vyšlapané, a vydat se dál. Jen tak. Pastvinami do kopců.
Poznej volnost svobody a divokost. Opusť je a ztrať se z průvodců. Odměnou ti bude Nové. Běž travou tam, kde se vrchy rýsují a poznej výhledy od Strmilovů po Hradiska. Měj nohy od prachu, stébly ošlehané, utíkej po lesních pěšinách nahoru na Sedlický kopec.
Tady mizí rozdělení chůze-běh. Obojí je přirozené jako kmeny a listy osik.
Je desátého června a pole ovsa nad Jalovčí jsou sklizená. Pod nimi vyklizené pohádkově mezemi stavěné pastviny.
Zpomalíš a ticho mysli se ti rozlévá po těle. Je to nové, však víš ale hned, že tohle je přirozený stav bytí.

Věc má však také svou praktickou stránku! Jsi ohrazen poctivě zrobeným plotovím a co víc, střídavý proud tě tu chce zadržet nastálo. Po zvířatech však ani stopy, kdo by pouštěl sem napětí a proud! Jenže tak dlouho se leze přes ploty, až… Až inkasuješ pecku výživnější té třešňové. Uzemnění.
A zemité procitnutí pokračuje! Dole u rybníka zase plot a kordon kopřiv říká stůj. Přelet nad kukaččím pletivem se ti však daří, opustíš oplocené a čirá volnost se vrací. Běžíš a bavíš se tím vším.
Na silnici lipová alej v plném květu a najednou hrom a první kapky a vůně vyhřáté silnice a smáčených lip nad hlavou. Koncert sil a prožitek bouřky venku pod stromy. Kouzlo zapomenutí, kouzlo rozpomenutí. Pak pršet přestane, proběhneš loužemi a zmizíš.

Tak přijímá tě Sluneční den.

4P
4P

Comments are closed.