Údolí věčného jara

Nad Dřevěným mlýnem
19. 4. 2018
Dobrodružství v Zemi nikoho
29. 4. 2018

Z Číměře vyjdeš v místech, kde se s ní setkává Koštěnický potok. Ve zvukovém poli se mísí ptactvo všeho druhu, šumění trav a z lomu tuny přesouvaných kamenů žuly obtěžkávajících pásové dopravníky. Před tebou se otevírá široké údolí a první samota vpravo pod lesem kreslí náčrtek obrazu, který lemuje cestu až ke hrázi Kačleháku.
Sloupy telegrafu vonící po pražcích úzkokolejky připomínají střídmost komunikace a i ta silniční, třebaže asfaltová, jako by sem odjakživa patřila.
U křížku se dáš polní cestou doleva zadem k Bílé skále a jak se před tebou otevřou travnaté stráně s osamělými stromy a mezemi, pocítíš intenzitu života, co se tu před pár týdny probudil. Rozmanitost jeho forem, pestrost barev, zvuků i vůní.
Keře planoucí květy, trnky, čerstvé listy mladých bříz a i ty první bukové. Nádherná zelená.
Opustíš cestu a vyběhneš nahoru k lesu. Otočíš se zpátky a co zbyde, je už jen žasnutí. Spatříš údolí v celé jeho kráse, v barvách skoro už májových, hru odstínů, přehlídku unikátnosti s defilujícím klidem a tichem zvučných jmen.
Cesta tam a zase zpátky však pokračuje a ty během chvíle už sbíháš dolů k potoku tam, kde zpoza keřů a stromů vykukují červené střechy táborových chat.

Bílá skála. Místo letních dobrodružství, jimiž tady prošly už tisíce táborníků. I ty máš tu zkušenost a možná to je tvůj vůbec první tábor, kdy se vrháš do všech her s nadšením a energií bez konce. Třeba je ti ještě tolik, že namísto hry je to úplně doopravdy.
Takhle když se hraje, pak každý den a každá chvíle tří týdnů mezi bývalou usedlostí a chatkami jiskří napětím a překvapením, jaká nová hra na tebe ještě čeká. S přáteli ve 3. družstvu držíš partu a uděláš pro ni cokoli. Stavíš chýši u potoka a obdivuješ Setonův hrnec a jeho zemitou gastronomii. Při světle Měsíce kličkuješ mezi chytači a po louce sbíráš stříbrné kameny, stopuješ Smrkovníky skoro až k jejich tajné základně a brodíš se bažinou, co ti sahá víc než jen po pás. Baví tě to a chceš ještě víc. Svět instruktorů je připraven a po tři týdny tě zásobuje výzvami a hrami a taky scénkami a spousty smíchu. Atmosféra, kterou to tu žilo, a víš, že stále taky žije, zanechá dojem, co při každé návštěvě nově ožije. I to je součást Údolí.

Chodit tu můžeš kdekoli. Je to bezohradní kraj, téměř bezpolní a svoboda pohybu ve všech směrech je až na výjimku potoka a několika rybníků zcela bezbřehá. ‚Já‘ a ‚moje‘ se tady rozpustilo ve společně obývané. V jednotné země dílo.
A tak od tábora tě trochu zapomenutá, přesto kameny vyspravovaná a křížky míjející cesta dovede přes starý most k samotě, co je stejně jako na bývalé druhé straně hranic bez plotů a ještě s elegancí udržovaná. Tohle místo vypovídá o způsobu, jakým se tady žilo, mnohé.
U mlýna přijdeš k potoku. Přivítá tě jarní svěžestí, překročíš můstek sochou strážený a ocitáš se ve světě, který svou atmosférou a živoucím temperamentem činí viditelnou podstatu Údolí a jeho obyvatel, současných i dávno minulých.
Možná je to starobylostí objektu či snad jen pouhým jejím vědomím – tohle místo má výraz a sílu. Právě proto si k sobě přilákalo člověka, který byl zrozen, aby sem patřil. Teď jsi tady ty a vidíš, že věci se tu dějí správně.
Zvuk ještě suchého rákosí, písně letců, zurčení potoka a v moři zeleně a bílých květů vodní mlýn.

Pak podél vyschlého náhonu a samoty u lesa čp. 2 až k Pěti břízám. Malebnost kraje pod hrází Kačležského rybníka kreslí jakoby náhodně umístěné usedlosti obklopené sady, osamělými lipami i řadami smrků, a vše se pojí v dokonalý celek, kde se i mistři Feng-šuej vrací do školních lavic.
Pro tebe ještě obohacený o setkávání z dob táborů u 5 bříz, kdy tu žila své dny báječná paní, co Údolí zažila v rozkvětu svého života v časech poloviny let čtyřicátých.

Projdeš kolem jediného tábora ze čtyř, co zůstal, a jsi na počátku – hrázi Kačleháku. Čarodějnice teprve přilétnou a hle, támhle už se kdosi koupe! Možností pro tuto činnost je tu bezpočet. Pláž, plošina a schody jsou jen výběrem z nich. U nich se ještě na chvíli pozastavíš, potěšíš ticho svou přítomností, nadechneš se z hluboka a vyrazíš zpět dolů, do Údolí.
Nad mlýnem, Kunějovskými samotami.

U úlu ještě vyfasuješ první letošní žihadlo, to aby pak med lépe chutnal, a po chvíli už kolem tábora a Dobrovodských jednot ve stráních míříš do středu údolí potoka Hostice. Je jím Číměř a v ní milá paní, co ti s úsměvem ještě těsně před zavíračkou v Jednotě prodá něco na cestu.

Údolí se mění a ty s ním, jedno zůstává. Ať v zatáčce nad mlýnem, při samotách pod Kunějovem či ve stráních u tábora, tady všude je zvláštně příjemně, tady je ti jako doma.

 

4P
4P

Comments are closed.