Nad Dřevěným mlýnem

Z druhé strany
12. 4. 2018
Údolí věčného jara
23. 4. 2018

(c) sbírka Muzea JindřichohradeckaJarní den se 100% jarnivostí, v níž se místo, které si tě dnes přilákalo vyjímá více než patřičně.
Oldřiš je z těch vsí, co jsou rády míjeny. Žádné značky, informační tabule, bezúdržbové mapové stojany. Jen opatrné napojení se na místní hlavní tah z Blažejova do Mutyněvsi a dál k Jarošovu a Olešným. Proč taky vcházet do obce, kde končí silnice a kde i hospodu pohledej. Otázka je i odpovědí. Tenhle její rys vsi umožňuje žít si po svém a podržet si původnost a osobitost.

To všechno působí, jak obcí stoupáš podél návsi. Dole tě hlasitým štěkotem přivítá strážce vstupu, a když projdeš, povšimneš si hned, že tohle je kraj hospodářství. Rozlehlé statky z velké části opravené a stále vylaďované jejich současnými obyvateli (ve stylu osmičky naležato – společného jmenovatele všech rekonstrukcí) na tebe shlíží ze strání nad několika návesními rybníky úctyhodně a stejně tak i ty k nim. Větrací otvory sýpek, více než velkoobjemové stodoly, mohutné kamenné zdi. Tu a tam se blíž k cestě objeví skromnější vesnický domek spoluvytvářející malebnost Oldřiše.
Mineš kapli, a když se po chvíli ohlédneš, jsi již na úrovni její střechy, to jak se ves vzdaluje od moře. A, docela přirozeně, JZD tu najdeš také, je úplně nahoře.

V místě, kde se asfalt drolí v prach, se ještě více vybarví a zavoní jaro. Dech čerstvě vzrostlého pole, zlatého deště, rašících pupenů a prvních květů, ke kterým tu a tam přivoníš, je jedinečný jen pro těch pár dubnových dnů. A tak dýcháš celým tělem a stejně tak posloucháš píseň bytostí, jimž říkáme sýkory a vrabci, skřivani a pěnkavy, a uvnitř tebe něco rezonuje.

Je to radost. Prostá a jednoduchá. Všeprostupující. Radost resetující mysl na stav nula. Na stav dětské otevřenosti a průzračnosti, kdy si hraješ a tvoříš. Bez účelu. Jen tak, pro radost z toho všeho. A přesně tohle tady tebou teď proplouvá. Odezva je patrná i v těle a víc než snesitelná lehkost bytí ti připomene lítací sny. Jaro prostě miluješ.

Polňačka tě dovede k rybníkům, a když se cesta ztratí v poli, přebírá kormidlo intuice.
Díky Slunci tušíš směr, ale dnes je to jedno, dnes jsou všechny směry správné. Nad lesní úvozovou cestou problikne žlutá turistická a po chvíli už zase tančíš svoji bosanohu alejí k Mutyněvsi.
Slunci jdeš naproti, nalevo září písečné pláže ostrovní země a jemný vánek, třebaže občas zdrsní, stále hřeje. Sousedi ve vsi se navštěvují, děti si na návsi hrají. Jen tak.

Za posledním stavením a koňmi v ohradách se ti otevře výhled k jihu. Českokanadský horizont, Sejkův vrch a zcela novátorsky i kostel v Blažejově. Tak nějak ve 3D, to díky údolím Olešenských a Hamerských potoků.
Dole v Oldřiši tě přivítá Strážce. Teď už klidně, teď už tě zná.

4P
4P

Comments are closed.