Z druhé strany

Rozv.
10. 4. 2018
Nad Dřevěným mlýnem
19. 4. 2018

Do krajiny vstupuješ u chalup Saghäuser při hlavní silnici tak na půli cesty mezi Illmans a Eisgarnem. Je první polovina dubna a za obvyklých okolností za kamny ještě budem. Teď je ale zdroj tepla na obloze a koná své dílo víc než dostatečně. Asfaltová podlahovka hřeje s patřičným výkonem, tak sundáš boty a pokračuješ bosou nohou.
Změna je cítit hned. Ve chvíli, kdy mizí ta část obuvi, které jinak dovoluješ, aby tě podrážela a co tě odděluje od země, a ty se jí nahými chodidly dotkneš, vedení začíná znovu fungovat. Jdeš a přestáváš být cizím pozorovatelem, co zkoumá a zapisuje, a jsi spíš planetárním periskopem, jen dalším ze způsobů, jak Země sama sebe prožívá.
Před tebou se otevírají remízky a louky mezi Reingers a Leopoldsdorfem. Vůně jarních květů a zeleně, vůně života, se tu mísí s vůní domova. Pohnojená pole, traktory a čas pořádně se ohánět, má-li úroda vzejít.
Co chvíli zastavíš. Na pozadí vědomí je tu totiž ještě něco. Je to tvořeno barvami i zvuky jara, staveními u potoků, horizonty, co vidíš poprvé, liniemi lesů a vzdálených hor. A tichem. Čerstvost celého obrazu způsobuje, že v tobě ožívá to stejné, jako když se tam Česká Kanada objevovala poprvé. Poprvé v Senotíně, Blatech či Klenové, na Landštejně. Je v tom radost a smích. Tahle podoba blaženosti si přichází, jak chce, v krajině pohraničí ji ale potkáš často, čeká tu na tebe.
Silnička pokračuje mezi samotami namísto rozvalin a kreslí Českou Kanadu minulosti. Potkáš tu i zarostlé a opuštěné usedlosti, uvidíš staré střechy a eternit. Dohromady to působí přirozeně. Tady si uvědomíš, že role a obrazy se za posledního čtvrt století prohodily.

***

Jaro 1991. Pochod z Nové Bystřice do Haugschlagu začíná ve 14.00 na náměstí. Veřejnost, přátelé a známí se tu schází s objevitelskou jiskrou v oku. Je to senzace. Podívat se do míst, kam mohli po čtyři dekády jen příslušníci pohraniční stráže a komáři. Bystřice je skutečný konec známého světa. Dračice tekoucí podél hranic fascinuje. A pak ten pohled!
Haugschlag, prostá rakouská vesnice, tu je jako rajské zjevení. Čistota, barvy, harmonie celku, kterou ještě zvýrazňuje golfové hřiště nad obcí. Úhlednost a elegance.
Návrat zpět působí trochu oprýskaně, přesto je to návrat domů.

***

Konstantou života je vývoj a změna a tu vidíš pěkně zřetelně. Pocit českokanadského pohraničí z počátku 90. let teď nacházíš u Reingers, vsi, jen pár kilometrů od Heidenreichsteinu, města, kam se jezdilo do Nového světa.
Grüß Gott! Pozdravíš tetu, co u další samoty motykou okopává záhony. Odpoví a usměje se.
Na kopci za stavením se v horizontu spojí hluboké lesy a Starohuťský vrch. Působí to z dálky tak trochu jako obora. Vesnice, louky, klasika, a najednou střih a dole za potokem Skřemelice/Braunaubachem rozsáhlá polesí. Tak to bylo vždy?
Před 70 lety řekl kdosi zbourat a zalesnit. I stalo se a kraj se změnil. Taky přirozené.
Reingers projdeš po humnech a silnice tě zavede do obce Hirschenschlag. Přijdeš na náves a zauvažuješ, čím to, že se zde cítíš jako doma.
Tady chybí ploty! Jen pár esteticky myšlených či malé zahrádky ohraničujících. Domy tu přirozeně vstupují do společného prostoru a zůstávají otevřené. Navštěvují se. Lidské a opravdové. Návesní rybníky, hasičárna a lány polí za stodolami. Tohle je esence vsí z obou stran. Tady trvá.(c) sbírka Muzea Jindřichohradecka

Za posledním domem už jen hraniční cesta a první pohled k Artolči. Zakázaný svět po 40 let, dnes Stezka 20. století s texty ve třech jazycích a budkou s občerstvením přímo na čáře.
ACHTUNG! STAATSGRENZE! Vpravo ještě místní Aussichtsturm a pak alej a vítá tě Česká republika.
Dům Pohraniční stráže znáš ještě za plného života a v tuhle chvíli ti to zarůstající objekt umožní znovu prožít. Artoleč si zachovala velkou část své původnosti a navzdory ojedinělým novofasádovým pokusům a testům s barevnými vzorníky si ji možná i uchová. Teď ale svižně do Bystřice!
A když nádraží najdeš už prázdné, počkej na zastávce u Ovčárny. Hřeje tu Slunce a dáš-li znamení, možná ti zastaví hradečtí orienťáci, co se právě vrací z tréninku ve Stálkovských lesích.

Tvá cesta dnes začala na druhé straně.
Znáš jí, když takovou byla.
Tváře se prohodily a čím blíž k hranicím, tím víc je to zřejmé.
Čas stran už skončil. Tady je jen jeden celek, jedna Zem.

4P
4P

Comments are closed.