Kunějovem do kraje mlýnů a bříz

Je to jedna z těch vesnic, jejichž pravá tvář se skrývá.
Opusť hlavní silnici a za fasádou obvyklého, co znáš z bezpočtu cest, čekají překvapení.
Pojď k severu, a ještě než se tvoje boty ponoří do rašeliny Krvavého rybníka, poznáš Člunek, jak býval a jak stále je.
Na jihu z návsi, jež je otiskem několika dob, máš na výběr – na východ k loukám, rybníkům a Lomům, k jihozápadu za bývalé JZD až ke Kačleháku a nebo pořád dál po cestách před nedávnem ještě prašných. Možnosti pestré.
Mineš odbočku na Klikák, rybník zabydlený v klidu vysokokamenských hvozdů, a pokračuješ do první zatáčky u potoka. Tady stával mlýn. Ve druhé, kde vodu překročíš, si všimneš rumišť a zvláštně poházených kamenů, zřetelných znamení, že také zde žili lidé.

Pak krajina změní sklon a je ti blíž. Za křížkem odhalí pohled k pastvinám a rybníku U Pěti bříz a jak se za příští zatáčkou zaleskne cedule s nápisem Kunějov, víš, že pro tento den je přesně tohle ten pravý směr.
Kunějov tě jako jedna z nejpodhorštějších vsí celé oblasti přijme s otevřenou náručí. Ucítíš jeho živost a mladistvé nadšení, protože tohle místo, ačkoli velmi staré, je má. To cítíš silně.
Energie potoka, místy téměř bystřiny, je znát všude. Usedlosti postavené ve svazích až nahoru do sedla mezi Kunějovskými vrchy, kaple s návesním rybníkem, klasická budova školy pod lesem i vědomí, že tohle byl kraj roubenek a tet, které potkáš před nimi, jak se usmívají a mávají ti na pozdrav. Jedna tu na tebe ještě čeká, potkáš ji cestou nahoru.
Za návsí a posledním domem se vydáš doprava a tvým společníkem se na chvíli stane žlutá turistická.

Co jsi na světě, vždycky tu byla, a teď už tušíš, proč má vrchy nad Kunějovem tak ráda. Ze zvyku koukneš, v jaké je formě. Má přesně tažené kontury, jasnou barvu, správnou velikost?
Vše je v pořádku, jen tu a tam si zaznačí čas a odloupne šupinu borovice i s trochou bílé. Přesto ztratit se právě tady považuj za výzvu, protože tvá souputnice tě s jistotou povede až ke Kunějovským samotám.

Myslivna, křížek a cesta k Traxlerovu, tedy Krnďovu, mlýnu na potoce Kačležském – Koštěnickém – Hostici. Všimneš si sochy ve stráni nad rybníkem a zpozorníš, protože je toho najednou k vidění víc, mnohem víc. Kdosi tu s citem a srdcem sochá, restauruje, tvoří. Budeš-li mít štěstí a potkáš pana domácího, dozvíš se, na čem zrovna pracuje a uvidíš, jak jeden ze starých mlýnů díky němu ožívá.
Podél náhonu pokračuješ ke Kačležskému rybníku, za strženou hrází můžeš obdivovat staleté duby, zastavíš na louce U Pěti bříz a necháš místo působit.

Pak už jen kolem lesního křížku s tajnou historií, vyschlé studánky nahoře na planině a bukového vrchu nad Hejlíčkem zamíříš domů.
Když se u Horní Pěny vynoříš z lesa a překročíš silnici do Kačleh, je to už jen pár kroků k Lískovci – Neuvirtově vrchu.
Tam se kraj rozpustí v tobě a ty v něm.