Město a Hrad

Třetí smysl
8. 3. 2018
Kunějovem do kraje mlýnů a bříz
18. 3. 2018

U Stálkova

Je-li Landštejn strážce, pak Staré Město pod ním je tím, co je stráženo. A důvod je prostý, tady tepe srdce České Kanady.
Snad je právě přítomnost hradu, blízkost zámečku Dobrohoř a za ním Země nikoho – kraje zaniklých vesnic, možná kouzlo Pstruhovce, potoka několika mlýnů a nebo jen odlehlost všeho od hlavních silnic a obchodních stezek století 21 tím, co dohromady tvoří tuhle dokonalou jedinečnost.
Dotkneš se jí na krajích lesa pod Landštejnem, půjdeš-li od Trojmezí i z kopců nahoře od Skalky. Změna je rychlá, jen od jihu, proti proudu vod, přichází zvolna.
Dnes si tě však přilákal ještě jeden směr – vyslyšíš volání Uhliště, stálkovských planin a sadů, křivolakých borovic i bříz. Jakmile za tebou zůstanou vyhlídkové louky nad Starými Městy s jejich údolími, přijme tě les. Zaposloucháš se do jeho dechu, staneš se jím a procítíš stejnou opravdovost, jako když se v tobě viděl kraj poprvé.

Je počátek času, jemuž se říkávalo březen, a jak se blížíš ke Stálkovu, znovu si uvědomíš, že barva předjaří je barvou kůry borovic. Ze zamrzlých ploch rybníků a závějí při krajích lesů vane chlad, dnes je ale jiný, čerstvý a živý. Je součástí probuzení země.

Pozdravíš ves horských rysů, v jejímž okolí objevíš skalní města, táborová náměstí, příbytky historických legend i doposud skrytá údolí, jimž dovolíš si tě najít, jen když se procházíš jen tak, jen, když se ztratíš.
Máš chuť běžet a směr ji umocní, protože až ke Slavonicím se cesta svažuje. Za Pfaffenschlagem se už les otevírá a s každým nadmořským metrem níž se s tebou loučí země kamenů a borovic.

Nad Bejčkovým mlýnem ti ještě mezi březnovými listnáči nový kraj napoví, jak u něj je, dnes ale na Montserrat, slavonický kostel a městskou věž jen mrkneš a pokračuješ nahoru k bunkrům. Na poli za nimi tě roztančí výhledy, kroky stočíš k západu a, třebaže do kopců, víš, že se půjde lehce.

Až vyjdeš z lesa, ze srdce tě přivítají dva přátelé, Město a Hrad.

4P
4P

Comments are closed.