Vrchy spojitosti
21. 11. 2020Souhvězdí vrchoviny
1. 3. 2021
Za hamrem a křižovatkou u Veclova stoupá silnice do svahů Smrčiny až na nejvyšší místo, odkud je to už jen skok k ostrovní říši stromů a zeleně, která zbyla jako památník existence jedné vesnice.
Jev běžný, jenže tentokrát se stane něco, o čem píší jen vědeckofantastické romány a mnohosvětové interpretace fyziky – za branou z keřů, tam nahoře u křížku, projdeš časovým polem a ocitneš v jiném multivesmíru. Před tebou Košťálkov jak jej znáš z černobílých fotografií, v podobě, ve které se utvářel po stovky let.
***
Vstoupíš do obce a třebaže zvon kaple odbíjí hodinu před polednem, všude panuje klid.
V horním návesáku u sv. Anděla se zabydlelo pár kačen, tu a tam se ze stavení podél návsi ozve zaštěkání psa, i škola je tichá, hospoda pustá. Zurčení potoka vytváří vždy přítomnou kulisu vesnického života a všechno je, jak má být. Je první lednové pondělí nového letopočtu a domy i krajina spí. Přitom jak tu bylo o Vánocích živo! Písně, návštěvy i hodování znásobily všeobecné veselí doprovázející oslavy slunovratu, Vánoc i příchodu dalšího z roků. Leden však povolal mlhu tlumící sluch i zrak a vyvažuje tak hlasitý prosinec.
Je ti vlastní pohyb, a proto už překračuješ potok pramenící pod Kravím vrchem a následuješ cestu do vrchu, na jehož stráních se usídlili sousedé z Kleintaxen. Chodíš sem často. Je odtud výhled do daleka a výhledy tě přitahují.
Za Košťálkovem tušíš Košlák s Pernárcem, vpravo nad nimi pak Kuní a Kamčatku. V téměř už poledních mlžných horách je však viditelnost mizivá, pro nové obrazy je třeba jít dál.
Třeba k oboře.
Setkáš se tam s muflony – jeden právě přestál souboj, jenž se výrazně podepsal na celkové symetrii jeho chůze i rohů. I tak za tebou přichází a s roztomilým výrazem čeká snad na něco dobrého. Uvidíš také jeleny. Vůdce stáda jistí svým vznešeným klidem situaci a s přehledem kontroluje všechno dění, z nějž většina ti jako člověku stejně zůstane skryta.
Existence plotu zmírňuje intenzitu vzájemných pohledů – bez něj by byla zdejší realita jinak docela odlišná. Středoevropský poutník obvykle procházející krajinou bez možnosti ohrožení jakéhokoli druhu by zažil alespoň náznak skutečné divočiny. A to tu chybí další zástupci místní fauny, s jejichž návštěvou by byla situace ještě o dost zajímavější.
V zatáčce za potokem začnou skrze mlhu i stromy prosvítat statky Gross-Taxenu. A taky zámek, jehož přítomnost podtrhuje význam obce vyrostlé na březích Pstruhovce. Sídlí zde už více než šest století.
Dříve ti byla tahle osada vzdálená a cizí, přitom jen pár kilometrů od domova. Teď už znáš její obyvatele, potkáváš je na svých výpravách a stávají se z vás přátelé. S pokorou osadníků zapadlých krajů pracují na svých úzkých lánech a žijí, jak je učí příroda žít.
Vesnicí procházíš pomalu, těšíš se z její nálady. Ovocem a hvězdami nazdobené stromky v zahradách jako dozvuky vánočních dnů, naplněná krmítka vábící k sobě své blízké jako poslové jara a proud říčky, která se zrodila pod Bukovým vrchem u Stálkova jako spojnice tradic a dob.
O patnáct minut později pak stojíš v Brunnu, který je ještě tišší než Košťálkov. Hospodářské vůně orámovaly celou ves a kromě domova ti připomenou, že i tady se pracuje po všechny měsíce.
Copak je v novém roce nového u Gabrielky a Hanftlova mlýna?
Napadne tě a hned se to vydáš zjistit. Po chvíli pátrání Gabrielku, dvůr ukrytý v lese nad Pstruhovcem, také najdeš. Z komína se kouří a v oknech svítí, je slyšet dětský smích a před domem tě zdraví sněhulák. Idylku ledového království doplní pohádkově namrzlá scéna kolem mlýna a za zatáčkou nad ním se otevře nebe i les.
Paprsky Slunce a tisíce sněžných zrcadel v té chvíli prozáří svět,
mlžný klid se otevře životu a okna tvých očí radosti.
Tak jen pokračuj podle svých map, ať se tvé příběhy mohou dít. Rok právě začíná!