Vrchy spojitosti

Listopad konečně dozrál. Po mlžných týdnech bez obzorů rozjasnil svou tvář a kontrastním světlem dává nahlédnout do existence kraje bývalých vesnic jižní části Staroměstska. Třebaže zdejší venkovský život se už ztratil za horizontem událostí 20. století, současnost je stejně výjimečná jako byla tehdy. Dej se jí zlákat a na křižovatce u Veclova vstup do země příhod a zázraků.

Cesta k jihu znásobí intenzitu okamžiku, shlížíš z ní k lesům a stráním podél asfaltových silnic i prašných cest a pokračuješ ke Košťálkovu.
Na nejvyšším místě spojnice dvou světů zamíříš ke kopcům západu a na rozhraní louky a prostoru polního hospodářství dojdeš až na kraj hraničního hvozdu pod Smrčinou a Kraví horou. Otočíš se a zjistíš, že tohle skromné území se může směle zařadit do map jako vyhlídkový bod první kategorie. Celé Staroměstsko v jednom jediném působivém obrazu, ze kterého jde snad až mráz po zádech. Listopad je nakloněn umění krajiny a je rád, že jeho tvorba má takovou odezvu. A to kdyby člověk věděl, co ho ještě čeká o pár nadmořských metrů výš!

Mezi stromy tušíš lesní pěšinu, přístup k ní ovšem stráží šípkové zátarasy. Strategickým obchvatem jim vyjádříš obdiv a uznání a po chvíli už stoupáš do svahů Smrčiny. Toho času sice z velké části beze smrků, zato však s rozhledy, které ti přiblíží vzdálené obzory, vnější i vnitřní.
Poezie vyhlídkového rauše v tobě zažehne motor a ten tě spolu s balvany pod nohama vynese až do nebeských stratosfér.

Přehlížíš celistvé obrysy kraje, jehož spojitost kdysi člověk rozdělil. A právě tady, na nejjižnějším lidském pomezí severní ze dvou zemí, si znovu uvědomíš, že je to kraj bez hranic – souvislý a propojený.

Hřebenovka tě pak přivede ke druhé vyhlídkové terase tentokrát s výlučnou specializací na okolí Starého Města a Uhliště v jeho zákulisí. Následuje seběhnutí ze stráně a za zvuků vyvážečky a úžasu nad svažitou akrobacií jejího pilota tě vrstevnice povedou až k můstku přes Tabulkový potok a dál.

Nad Veclovem se už rok přichystal k zaslouženému spočinutí, a když se za vsí dotkneš svým tělem rozehřáté země, odletíš z venkovského kosmodromu rovnou do rajských zahrad lehkosti bytí.
Ševelení posledních listů osik u objektů pohraničních stráží – také již zmizelých – ti bude svědkem.

Bývalá místa dříve naplno žila a snad i to je jejich současné poselství.
Žij.