Nad Uhlištěm

svítá a ve Stálkově se probouzí hlas podzimu. Pruhy úsvitu nad obzorem jsou nadějí nového dne a svým zvukem už skoro říjnový vítr přináší šumící vůni borovic, listí a skal. Východ České Kanady se dnes rodí právě tady.

Srpek Měsíce a pod ním lampa vesnice. Společně činí viditelným, co se ještě před chvílí skrývalo před pohledy všech, a skromná obydlí stálkovských horalů pozvolna vystupují z noční tmy.
Na jihu je obec strážena vrchem vysílačovým, vyhlídkovým, výjimečným. Okolí přístupových cest o sobě dává vědět čerstvě zoranými poli, vůní země, a vrací do hry okamžiky, kdy jsou k ní oči blíž a vidí, co se pak s růstem vzdaluje.
Pro budíky civilizace je doposud příliš brzy, listy osik tak mohou rozeznít své laskavé chvění. Do lesa se vrací světlo, korunní orchestr ožívá a pěje též. Tóny pohraničních stupnic se z Uhliště snášejí ke Starému Městu, hradu, Pfaffenschlagu i Slavonicím.
A jak přicházíš na nejvyšší místo a pohlédneš na strážní věž, připraví si pro tebe Slunce koncert jasu a barev a staneš se součástí zrození. Správné místo, správný pokoj, správný čas.

Vykročíš k východu a síť lesních tras otestuje tvé křižovatkové schopnosti. Každou vteřinu je možnost volit, tady tě ale stejně všechny volby přivedou do dalšího ze zaniklých světů – Pfaffenschlagu.
Vesnice slovanská, středověká, současná. Její základy odkrývali a znovu budovali slavoničtí žáci, učitelé i moravští profesoři z dávných šedesátých let. Svou práci s chutí i humorem odvedli skvěle, kotouč za kotoučem. Ve světnicích bez střech planou ohně a lidé se tu znovu scházejí. V bezpečí. Betonový bunkr s maskováním vz. Mech jim kryje záda.

Časné ráno zrychlí krok a po zelené můžeš běžet k severu až na místo, kde od Vlastkovce přitéká jedna z početných asfaltových řek. Z kůry stromů začnou vystupovat symboly stezek, které připomínají zkazky časů minulých. Dovedou tě k pozoruhodné směsici balvanů, jež snad kdysi sloužila coby dočasný útulek lapkům všeho druhu.
Graselova sluj.

Jméno výstižné. Z hlediska stavebního činí totiž absence primárního vybavení z celého objektu jedno velké fiasko. Fouká sem a zatéká, žádná drenáž, základy; o topení může člověk jen snít. Snad jen zelená střecha budiž příbytku ke cti. Na příštího uživatele prostoru čeká mnoho výzev, v tomto případě však lze namísto rekonstrukce doporučit jen začít jinde, jinak a lépe.
Třeba o kus dál u Schillerova kamene.
Jako prvního z dnešních tří lidí potkáváš lesního dělníka, který právě prožívá svou ranní harve-story.
Tady mizí les, tamhle se vrací. Křehká rovnováha.
Další silnička tě dovede k Velkému Troubnému rybníku, kde právě probíhá údržba táborové základny. Přijď sem o podzimních prázdninách a zažij čisté barvy i poetiku tohoto místa. Je to Česká Kanada v malém – kameny, rybník a louky, smrky a modříny. A dřevostavba, která se už stala její přirozenou součástí.
Ke správné základně patří i vydatný vodní zdroj – studánek a pramenů je mezi Stoječínem, Vlastkovcem a Stálkovem mnoho, jejich obyvatelé o ně pečují. Křišťálová degustace může začít!

Osvěž se a pokračuj. Stálkov se už blíží a s ním i staré známé Skalní město.
Původní destinaci zamával před časem les i čas, a kde stávala obydlí, roste dnes stromů omladina; i skalní města se stěhují – za balvany najdeš jeho novou verzi pozvednutou na vyšší úroveň. Prožíváš-li noci náměsíčníků, raději uléhej s prostředky pro ladný pád, při nočních výpravách přijdou vhod!

Prostor už svítí, a tak se zlehka pustíš po úzké pěšině, která se nabízí dole za městem. Přes potok a počínající déšť tě kroky a klid povedou domů.
Den teprve začíná.
Žij ho tak, jako žije Česká Kanada a vše živé v ní.

Směle.