Nad Uhlištěm

Byl pozdní srpen, byl lásky čas
28. 8. 2019
Staňkovská pomezí
29. 10. 2019

svítá a ve Stálkově se probouzí mluvící ticho podzimu. Pruhy úsvitu nad obzorem jako naděje nového dne a svým zvukem už skoro říjnový vítr přinášející šumící vůni borovic, listí a skal. Východ České Kanady se dnes rodí právě tady.

Srpek Měsíce a pod ním lampa vesnice. Společně činí viditelným, co se ještě před chvílí skrývalo před zrakem všech a skromná obydlí stálkovských horalů pozvolna vystupují z noční tmy.
Na jihu je obec strážena vrchem vysílačovým, vyhlídkovým, výjimečným. Okolí přístupových cest o sobě dává vědět čerstvě zoranými poli, vůní Země, a vrací do hry okamžiky, kdy jsou k ní oči blíž a vidí, co se pak s růstem vzdaluje.
Pro budíky civilizace je doposud příliš brzy, listy osik mohou zpívat z plných plic. Do lesa se vrací světlo, korunní orchestr ožívá a pěje též. Tóny pohraničních stupnic se z Uhliště snášejí ke Starému Městu, hradu, Pfaffenschlagu i Slavonicím.
A jak přicházíš na nejvyšší místo a pohlédneš na strážní věž, připraví si pro tebe Slunce koncert jasu a barev a staneš se součástí zrození dne. Správné místo, správný pokoj, správný čas.

Vykročíš k východu a síť lesních tras otestuje tvou odbočovací intuici. Každou vteřinu je možnost volit, tady tě ale stejně všechny volby přivedou do dalšího ze zaniklých světů – Pfaffenschlagu.
Vesnice slovanská, středověká, současná. Základy tady odkrývali a znovu budovali slavoničtí žáci, učitelé i moravští profesoři z dávných šedesátých let. Svou práci s chutí i humorem odvedli skvěle, kotouč za kotoučem. Ve světnicích bez střech planou ohně a lidé se tu znovu scházejí. V bezpečí. Betonový bunkr s maskováním vzor Mech jim kryje záda.

Časné ráno zrychlí krok a po zelené můžeš běžet k severu. Až na místo, kde od Vlastkovce přitéká jedna z početných asfaltových řek. Z kůry stromů začnou vystupovat symboly stezek, které připomínají zkazky časů minulých. Dovedou tě k pozoruhodné směsici balvanů, jež snad kdysi sloužila coby dočasný útulek lapkům všeho druhu.
Graselova sluj.

Jméno výstižné. Z hlediska stavebního činí totiž absence primárního vybavení z celého objektu jedno velké fiasko. Fouká sem a zatéká, žádná drenáž, základy; o topení může člověk jen snít. Snad jen zelená střecha budiž příbytku ke cti. Na příštího uživatele prostoru čeká mnoho výzev, v tomto případě však lze namísto rekonstrukce doporučit jen začít jinde, jinak a lépe.
Třeba o kus dál u Schillerova kamene, jehož potenciál je v celé oblasti z největších. Dostatek světla a vyhlídková terasa jej ještě umocňují.
Jako prvního z dnešních tří lidí potkáváš lesního dělníka, který právě prožívá svou ranní harve story.
Tady mizí les, tamhle se vrací. Křehká rovnováha.
Další silnička tě dovede k Velkému Troubnému rybníku, kde právě probíhá údržba táborové základny. Přijď sem o podzimních prázdninách a zažij čisté barvy i poetiku tohoto místa. Je to Česká Kanada v malém – kameny, borovice, rybník, louky, smrky a modříny. A dřevostavba, která se už stala její přirozenou součástí.
Ke správné základně patří i vydatný vodní zdroj – studánek a pramenů je mezi Stoječínem, Vlastkovcem a Stálkovem mnoho, jejich obyvatelé o ně pečují a ony jsou tak vždy připraveny na křišťálovou degustaci náhodných kolemjdoucích.

Osvěž se a pokračuj. Stálkov už se blíží a s ním i známé a skryté – Skalní město.
Původní destinaci zamával před časem les i čas, a kde stávala obydlí roste dnes stromů omladina – i skalní města se stěhují – za balvany najdeš jejich novou verzi pozvednutou na vyšší úroveň. Prožíváš-li noci náměsíčníků, raději uléhej s prostředky pro ladný pád, při nočních výpravách přijdou vhod!

Prostor už svítí, a tak se zlehka pustíš po úzké pěšině, která se nabízí dole za městem. Přes potok a počínající déšť tě kroky a ticho povedou domů.
Den teprve začíná.
Žij ho tak, jako Česká Kanada a vše živé v ní.
Směle.

4P
4P

Comments are closed.