Alvarez potřebuje jen statečné a silné!

Tak zní motto, co se nad blatskými loukami vznáší od rozbřesku po soumrak a jitří pole jarních myslí. Říše fantazie pracuje na plné obrátky, a když vyjdeš ven, zažiješ skutečnost.
Tady si sáhneš na hladinu svých sil. Pro své přátele, pro svůj tým. Tady poběžíš, zmokneš, budeš zkoušet číst mapu. Tady se budeš i bát.
Tvůj věk jsou dvě jedničky a prahneš po dobrodružstvích. Alvarez je připraven ti je nabídnout a víš, že jsi součástí něčeho velkého.
Hraní si na něco? Kdepak! Ty jsi tou hrou. Proto je všechno opravdové a intenzivní.
Z vod Horního žišpašského lovíš Měsíční kámen, straší tě osud Fernandoze, v potoce Dračice hledáš Pouzdro ve vodách hlubokých ukryté. V paprscích okamžiku ale žiješ jediným – vyluštit Alvarezův znovunalezený deník!
O stejnou věc se pokouší dvanáct desítek duší, což tvoří napětí více než viditelné. Tak do toho!
Máš u sebe doposud ještě velmi vzácné – mapu. Blato, Klenová, Senotín s ručně vybarvovanými rybníky a lesy. K tobě se obrací zraky přátel a ty se snažíš najít správný směr. Z části určitě z lásky k mapám, zčásti snad jen intuicí označíš místo, kde se nachází tajemná šifra a všichni se dávají do běhu. Za horním tábořištěm, přes pole až k remízku 674,3 m n.m. Tady by to mělo být! Po chvíli marného hledání se o pár desítek metrů dál objeví ještě jeden ostrov zeleně a v něm už to hlavní – indicie k vyluštění deníku.
Alvarez potřebuje jen statečné a silné!

***

Z Klenové po hladké a rozehřáté silnici,
vůněmi jara v nejlepších letech,
šumem všeho, čeho se vítr dotýká.

Vlnícím se mořem klasů, stébel trav,
barvami, jimiž jsou louky poseté.
Bílé, žluté, fialové jsou.

***

Silnice je uzavřena a dnes ještě zjistíš proč. Pár zatáček a vpravo známá dříve žlutě značená polní cesta. Vlevo pastviny, jejich obyvatelé i zrezlé cisterny a o kousek dál, ano, remízky se šiframi deníku. Stále tu jsou a tak je to snadné. Začít hrát.
Najednou záblesk a namísto vzpomínky přímý prožitek, jako by čas zmizel v minulosti.

Okamžik, který je dotekem bezbřehé radosti čekající na své poutníky. Vždy tu byla, jen nyní je snadnější ji cítit.
Tunel křovin a bříz tě bezpečně přiblíží k lesu, a než na scénu vstoupí Buková louka, zamíříš ke svému tábořišti. Dnes zalesněnému cípu země, který uměl při noční hlídce v tichu tisíců hvězd rozkvést v duši dítěte vesmírnou blaženost bez vysvětlení. Záhadného původu, mimo veškerou předchozí zkušenost, daleko za rozumem a jeho způsoby, jak uchopit svět.
Dnes tu rostou smrky. Stopy dávného osídlení však najdeš pořád – kuchyňské kameny, hluboká strouha odvodňující a obkružující celý tento báječný svět skrytý před zraky silnic a cest. Meliorační skruže, kde si ještě teď nabereš vodu na čištění zubů, i můstek do civilizace, kudy se běží k rybníku. Tady vypráví každý detail, prostě vše.

Úzká pěšina tě dovede na louku táborů a zaniklých usedlostí a k Bukové hájovně topící se ve sborovém meeee právě probíhajícího krmení ohrazené zvěře.
Pak po silničce ztrácející se v landštejnských lesích, hlubokých, přesto zvláštním způsobem přívětivých. Na chvíli se potkáš s cestou mezi Blaty a Hradem, za potokem ale hned doleva, tam kousek na skalách Rodrigo z foglarovských příběhů právě chytá klíč.
Pasekou se přiblížíš k severu a po stromech se začnou zjevovat bizoni. Na zvíře jeho váhové kategorie docela slušný výkon. Po pravé straně ještě chvíli hluboké údolí landštejnského Pstruhovce, pak se krajina narovná a jak vystoupíš z lesa, otevřou se před tebou Rožnovské pláně.
Skromný popisek ‚zeměď.‘ na mapách a statek stávající se rozvalinami vystřídaly ranče a penziony, stánky a dětské koutky. Sekačky a jiné motory namísto ticha, správcovství a řád namísto divočiny. Je zde však stále přítomná a proto duch plání zůstává. Také proto, že ji stráží bizon.
Kolem hájovny se cesta stočí k západu a dolů k Dračici můžeš běžet.
S lehkostí se zrychlený způsob přepravy stává přirozeným a zastaví tě až hráz Hamerského rybníka na dvou místech ke svým základům přerušená.
I sem si nachází cestu uspořádanost a opuštěný rybník se brzy napustí nadějí na výlovy. „Tady jsem se chodívával koupat, už jsem to skoro obrečel,“ prohlásí pán bicyklem si razící svou trasu hlínou a štěrkem, „tak nakonec to možná ještě vyjde a zaplavu si zas!“

Pak ještě do kopce a z lesa vyjdeš u Klenové.
Čistá mysl a ticho a úsměv ve smíru s krajinou, Českou Kanadou.