Alvarez potřebuje jen statečné a silné!

Kačležské národní melodie
10. 5. 2018
Léta před Slunovraty
13. 6. 2018

Tak zní motto, co se tu vznáší od rozbřesku po soumrak a jiskří pole jarních myslí. Říše dětské fantazie může pracovat na plné obrátky, teď ale vyjdi ven a zažij skutečnost.
Tady si sáhneš na hladinu svých sil. Pro tvé přátele, pro tvůj tým. Tady poběžíš, zmokneš, budeš zkoušet číst mapu. Tady se budeš i bát.
Věk ti tvoří dvě jedničky a ty prahneš po dobrodružství. Alvarez je připraven ti je nabídnout a ty víš, že jsi součástí čehosi velkého.
Hraní si na něco? Kdepak! Ty jsi tou hrou. Proto je všechno tolik opravdové a intenzivní.
A tak z vod Horního žišpašského lovíš Měsíční kámen, straší tě osud Fernandoze, v potoce Dračice hledáš Pouzdro ve vodách hlubokých ukryté. V tuhle chvíli ale žiješ jediným – vyluštit Alvarezův znovunalezený deník!
O stejnou věc se tu pokouší dvanáct desítek duší a to tvoří napětí víc než viditelné. Tak do toho!
Máš u sebe, co je ještě velmi vzácné – mapu. Blato, Klenová, Senotín s ručně vybarvovanými rybníky a lesy. K tobě se teď obrací zraky přátel a ty se snažíš, jak nejlépe dovedeš. Z části určitě z lásky k mapám a objevům, zčásti snad jen intuicí označíš místo, kde se nachází tajemná šifra a všichni se dávají do běhu. Za horním tábořištěm, přes pole a louky až k remízku 674,3 m n.m. Tady by to mělo být! Po chvíli marného hledání se o pár desítek metrů dál objeví ještě jeden ostrov zeleně a v něm už to hlavní, proč tu všichni jsou.
Alvarez potřebuje jen statečné a silné!

***

Z Klenové po hladké a rozehřáté silnici,
vůněmi jara v nejlepších letech,
šumem všeho, čeho se vítr dotýká.

Vlnícím se mořem klasů, stébel trav,
barvami, jimiž jsou louky poseté.
Bílé, žluté a fialové jsou.

***

Silnice je uzavřena a dnes ještě zjistíš proč. V šumícím teď se tak otvírá mnohé.
Pár zatáček a vpravo známá polní cesta, co už přinesla mnohé. Jdeš po ní, vlevo pastviny a jejich obyvatelé a zrezlé cisterny a o kousek dál, ano, remízky se šiframi deníku. Stále tu jsou a tak je to snadné. Začít hrát.
V tu chvíli záblesk a namísto vzpomínky přímý prožitek, jako by čas zmizel v minulosti.

Ten okamžik je dotekem bezbřehé radosti, co tu čeká na své poutníky. Vždy tu byla, jen teď je snadnější ji vidět.
Bezvětrný tunel křovin a bříz tě bezpečně přiblíží k lesu, a než se před tebou objeví Buková louka, zamíříš ke svému tábořišti. Dnes zalesněnému cípu země, který uměl při noční hlídce, v tichu tisíců hvězd, rozkvést v duši dítěte vesmírnou blaženost bez vysvětlení. Záhadného původu, mimo veškerou předchozí zkušenost, daleko za rozumem a jeho způsoby, jak uchopit svět.
Dnes si tu vesele rostou smrky. Stopy dávného osídlení tu však najdeš pořád – kuchyňské kameny, hluboká strouha odvodňující a obkružující celý tento báječný svět skrytý před zraky silnic a cest. Meliorační skruže, kde si ještě teď nabereš vodu na čištění zubů i můstek do civilizace, kudy se běží k rybníku. Tady vypráví každý detail, prostě vše.

Úzká pěšina tě dovede na louku táborů a zaniklých usedlostí a k Bukové hájovně topící se ve sborovém meeee právě probíhajícího krmení ohrazené zvěře.
Pak po silničce, co se noří do landštejnských lesů, hlubokých, přesto zvláštním způsobem přívětivých. Na chvíli se potkáš s cestou mezi Blatem a Hradem, za potokem ale hned doleva, tam kousek na skalách teď Rodrigo chytá klíč.

Na pasece se přiblížíš k severu a na stromech se začnou zjevovat bizoni. Na tohle zvíře docela slušný výkon. Napravo ještě chvíli hluboké údolí landštejnského Pstruhovce, pak se krajina narovná a jak vystoupíš z lesa, otevřou se před tebou Rožnovské pláně.

Skromný popisek ‚zeměď.‘ na mapách a statek stávající se rozvalinami teď střídají ranče a penziony, stánky a dětské koutky. I ty usměvavé. Sekačky a jiné motory namísto ticha, správcovství a řád namísto divočiny. Je tu však stále živá a tak duch plání zůstává. Také proto, že ji stráží bizon.
Kolem hájovny se cesta stočí k západu a dolů k Dračici se může běžet.
S lehkostí se tu tenhle způsob přepravy stává přirozeným a zastaví tě až hráz Hamerského rybníka na dvou místech k svým základům přerušená.
I sem si nachází cestu uspořádanost a opuštěný rybník se brzy napustí nadějí na výlovy. Teď zničehonic pán razící si svou trasu hlínou a štěrkem bicyklem doprovázený: „Tady jsem se chodívával koupat, už jsem to skoro obrečel. Tak nakonec to možná ještě vyjde a zaplavu si zas!“

Pak ještě do kopce a z lesa vyjdeš u Klenové.
Čistá mysl a ticho a úsměv ve smíru s krajinou, Českou Kanadou.

 

4P
4P

Comments are closed.