Píseň listopadu

Horní Pěnou k hranici putují mnozí. V Hradci je ráno laděné do šeda, ale vyjdi na Fedrpuš a tam už jej potkáš. Mlžné ticho České Kanady.

Zvukovou stopu povozů zakryjí lesy Hejlíčku a za základnou zemědělství se cesta ubírá k Malíkovu. Listopad má své barvy. Se Sluncem zářivě žlutohnědý, s mlhami pak tichý a tajemný.
Pole voní čerstvou zelenou a nad nimi se vznáší krákorající společenství. Zvláštním způsobem to má blízko k březnu. Vlhká země a zpěv drobotiny v korunách už zase holých stromů vytváří dojem jara. Na chvíli si můžeš dovolit ponechat kalendář jiným a vystoupit ze zázemí podzimu, který ve svém přirozeném běhu nabízí okno do času zrodu.
Kraclův vrch coby Hrádeček a dole rybník Jasan. Za ním už jen malíkovská vrcholová prémie a ves vonící předposledním měsícem roku.
Tam dřevem, tam uhlím domy kamna hřejí a fasády z kamene či polystyrenu obkružují náves s rybníkem a kaplí, kde už se za pár dní budou zpívat písně slunovratu.
A mrholení dotváří, o čem můžeš básně psát.
Krok je však svižný a vede tě dál. Nahoru k Nové Vsi.
V nejvyšším místě, dům tam stával, je výhled do všech stran, dnes však, v jednom z mlžných rán, namísto vidění jen tušení.
Řasy nad Hejlíčkem jsou skryty. Horský kraj za nimi je přesto slyšet, a možná ještě víc. Markův kopec opatrně naznačuje svoji existenci a remízky borovic a osamělých bříz, jimiž jsou pole poseta, si tě k sobě zvou.
Opět vstupuješ do území bez pěšin a cest a nalézáš mapám i očím schovaný svět na západ od Pěněnského Dřeva.
Strážné věže posedů bez posádek dohlížejí na bezpečný průběh výpravy. Srnky si hrají, pozdrav se s nimi a rychlostí se inspiruj.
Na břehu rybníka, v místě nejpříhodnějším, stál na konci šedesátých let tábor a smích a hry sem patřily stejně, jako sem patří i dnes.
Ztiš se uvnitř, uslyšíš živou přítomnost České Kanady, tak jako je živá ta tvá. Obě jednou jsou. Právě dnes, právě teď.

Buď listopadovým ránem, když se procházíš u Malíkova,
když z Mutyněvsi k Ratmírovu běžíš a kouř podzimních ohňů ucítíš,
když se rozverně snášíš do Hrutkova a mezi poli poletuješ.
Ticho uvnitř ti dodá sílu a nohám lehkost a švih. Kilometry ubíhají, na tváři stále smích.
Čím dál víc.