V zemi šípků a modřínů
17. 10. 2018Tajemství buků a skal
31. 10. 2018
Jitra nad Kunžakem ztišila se, alejí putuj do kraje horské poetiky, kde ledový vítr fičí a zima je blíž, kde jen pár stavení a kouř komínů dávají dech místům, co na mráz a sníh už čas přichystal. Jiskřivé ticho v mlhách pozdního října. Vítej v Horní zemi!
Je ráno a všichni, kdo sem znají cesty, jsou jinde. Kdo by jezdil do Terezína, na Nový Svět?
Jen dřevorubci jsou tu dřív. Od rozednění těží, co si les mýtí sám. Husté a hluboké lesy Zvůlí, Skalek a Šibeníků získávají novou tvář. Ještě před chvílí tě u Terezína pohltil les, dnes vyhlídka až k Javořici. A kamenná moře a balvany se lesknou v ranním Slunci a kdysi skryté a tajemné se stává veřejným. Les je živý a vede si svou.
Silnice lemovaná kubíky červeného dřeva a pod Šibeníkem Terezín.
V něm chalupy stísněné jedna k druhé. Malá okna, fortelné zdi a vyhřáté komíny prozrazují, že je vše připraveno na poctivou českokanadskou zimu. Je teprve říjen, tady už lidé vědí své.
V časech kotlů, stěnových topení i solárních ohřívačů se teplo domova vytratilo ze zřetele, v Terezíně jej stále znají.
Za vsí známý balvan a louky pokosené, po kterých můžeš jít kamkoli. Stromořadím třeba až na Nový Svět.
Chceš-li jej poznat, přijď za ním od pozdního podzimu do časného jara. V těch měsících je nejvýmluvnější.
Uvítací výčepní výbor se již stěhuje pod zámrzné hloubky a ševelení javorů, borovic a bříz, obrazy chalup, volně mezi kameny rozsetých, tě provázejí. Příběhy z jednoho Nového Světa.
Mezi Jalovci klesá nadmořská výška k Dolnímu Radíkovu. A ještě níž k Bolíkovskému potoku, k zámku a Rudolci.
Zdejší kraj má své meze, přirozené hranice polí a luk, stejně jako život na vsi se odehrává v obvyklých územích a zvycích.
Náhodně odboč doleva do strání a zapomeň na chvíli na cesty i pěšiny, ať si tě les může vést. Překvapí pokaždé.
Objevíš se na planině za Kuprštajnem, legendárním vrchem, který každý účastník dolnoradíkovských táborů dobře zná z mnoha výprav a her.
A zase výhledy! Severovýchod k Telči i Dačicím, o trochu jižněji, hluboko pod úrovní stávající pozorovatelny, rudolecký zámek a kostel. Takové jsou výšiny Horní země.
Původní vichr odstíněný kopci a lesy západu počíná znovu konat své dílo, jak ale scházíš k Hornímu Radíkovu, klidní se stejně, jako je klidná tahle ves.
Málo známý bratříček Dolního souseda je oázou ticha po všechny roční doby. Vzdušně kousek od hlavní silnice k Dačicím se domy a stavení nacházejí jako by mimo hru. Mimo hru stezek a značených cest. Výhoda na domácí straně.
Zpět do kopců mezi ohradami a třeba k Valtínovu. A možná taky výš. Do hor!
Nové louky a přístupy až k té hoře Havlově a jejím Jakubům, rozhlednám a lesoparkům. Prázdné místo se poprvé rozpovídá. Desítky cestiček a zákoutí, kamenů a dřevěných her čekají na své otevřené oči. Schovávací klasika se stává adrenalinovým zážitkem. Jen přijď sem a hraj!
Ještě svezení na lanovce a pak do údolí. Jenže! Zorganizované lesní prostory s sebou přinášejí cedule a značky, ploty a betony. Ohrazený svět se ale lehce překlene a cesta je pestřejší.
Divokost hory a jejích roklí teď na čas vystřídal záměr a plán. Šipky tě vedou k tajnému, jež v jejich směru současně mizí.
Obyčejný kámen reprezentuje odvrácenou stranu Síly a pole fantazie se rozdělilo na dvě půlky. Stále se tu však najdou místa k objevům, místa pro bezejmenné.
Svět lesní architektury přechází do zimního spánku, a tak pokračuj přes letní tábory a učesané pěšiny až ke Zvůli. Je jako Nový Svět i Terezín. Ve své samotě nejvíc sama sebou. Kaplička za hladinou jí to dosvědčí.
Dál tě lesní cesty zpátky k Šibeníku povedou a šumící ticho k tobě znovu promluví. Horní země je stvořena k překvapením a náhodám. V čase poledním potkáš přátele, do Radíkova na zelnici tě pozvou.
Stejně jako tahle země na setkání příští. Ona to ví a víš to i ty.
Že přijdeš zas.