Z druhé strany

Do krajiny vstupuješ u chalup Saghäuser při hlavní silnici tak na půli cesty mezi Illmans a Eisgarnem. Je první polovina dubna a za obvyklých okolností za kamny ještě budem. Teď je ale zdroj tepla na obloze a koná své dílo více než dostatečně. Asfaltová podlahovka hřeje s patřičným výkonem, sundáš boty a pokračuješ bosou nohou.
Změna je cítit hned. Ve chvíli, kdy mizí část obuvi, které jinak dovoluješ, aby tě podrážela a co tě odděluje od země, jíž se nahými chodidly dotkneš, začíná vedení znovu fungovat. Jdeš a přestáváš být cizím pozorovatelem, co zkoumá a zapisuje, a jsi spíše periskopem, jen dalším ze způsobů, jak Země sebe sama prožívá.
Do zorného úhlu vstupují remízky a louky mezi Reingers a Leopoldsdorfem. Vůně jarních květů a zeleně, vůně života, se mísí s vůní domova. Pohnojená pole, traktory a čas pořádně se ohánět, má-li úroda vzejít.
Co chvíli zastavíš. Na pozadí vědomí je totiž ještě něco. Je to tvořeno barvami i zvuky jara, staveními u potoků, horizonty, které vidíš poprvé, liniemi lesů a vzdálených hor. A tichem. Čerstvost celého obrazu způsobuje, že v tobě ožívá, co kdysi. Poprvé v Senotíně, Blatech či Klenové, na Landštejně. Je v tom radost a smích. Blaženost, jež si přichází, jak chce. V krajině pohraničí ji ale potkáš často, čeká tu na tebe.
Silnička pokračuje mezi samotami namísto rozvalin a zobrazuje Českou Kanadu minulosti. Potkáš v ní i zarostlé a opuštěné usedlosti, uvidíš staré střechy a eternit. Dohromady působí přirozeně. Uvědomíš se, že role a obrazy se za posledního čtvrt století prohodily.

***

Jaro 1991. Pochod z Nové Bystřice do Haugschlagu začíná ve 14.00 na náměstí. Veřejnost, přátelé a známí přicházejí na sraz s objevitelskou jiskrou v oku. Je to senzace. Podívat se do míst, kam mohli po čtyři dekády jen příslušníci pohraniční stráže a komáři. Bystřice je skutečný konec známého světa. Dračice tekoucí podél hranic fascinuje. A pak ten pohled!
Haugschlag, prostá rakouská vesnice, vypadá jako rajské zjevení. Čistota, barvy, harmonie celku, kterou ještě zvýrazňuje golfové hřiště nad obcí. Úhlednost a elegance.
Návrat zpět působí trochu oprýskaně, přesto je to návrat domů.

***

Konstantou života je vývoj a změna – vidíš ji zřetelně. Pocit českokanadského pohraničí z počátku 90. let nacházíš u Reingers, vsi, jen pár kilometrů od Heidenreichsteinu, města, kam se jezdilo do Nového světa.
Grüß Gott! Pozdravíš tetu, co u další samoty okopává motykou záhony. Odpoví a usměje se.
Na kopci za stavením se v horizontu spojí hluboké lesy a Starohuťský vrch. Působí z dálky jako obora. Vesnice, louky, klasika, a najednou střih a dole za potokem Skřemelice/Braunaubachem rozsáhlá polesí. Tak to bylo vždy?
Před sedmdesáti lety řekl kdosi – zbourat a zalesnit. I stalo se a kraj se změnil. Taky přirozené.
Reingers projdeš po humnech a silnice tě zavede do obce Hirschenschlag. Přijdeš na náves a zauvažuješ, čím to, že se zde cítíš jako doma.
Tady chybí ploty! Jen pár esteticky myšlených či malé zahrádky ohraničujících. Domy přirozeně vstupují do společného prostoru a zůstávají otevřené. Navštěvují se. Lidské a opravdové. Návesní rybníky, hasičárna a lány polí za stodolami. Poznáváš podstatu vsí obou stran. Tady přetrvala.

Za posledním domem už jen hraniční cesta a první pohled k Artolči. Zakázaný svět po 40 let, dnes Stezka 20. století s texty ve třech jazycích a budkou s občerstvením přímo na čáře.
ACHTUNG! STAATSGRENZE! Vpravo ještě místní Aussichtsturm a pak alej a vítá tě Česká republika.
Dům Pohraniční stráže znáš ještě za plného života a v tuhle chvíli ti to zarůstající objekt umožní znovu prožít. Artoleč si zachovala velkou část své původnosti a navzdory ojedinělým novofasádním pokusům a testům s barevnými vzorníky si ji možná i uchová. Teď ale svižně do Bystřice!
Jestli všechny autobusy budou už pryč, pak počkej na zastávce u Ovčárny. Slunce tam hřeje a dáš-li znamení, možná ti zastaví hradečtí orienťáci, co se právě vrací z tréninku ve stálkovských lesích.

Tvá cesta dnes začala na druhé straně.
Znáš ji, když takovou byla.
Tváře se prohodily a čím blíž k hranicím, tím víc je to zřejmé.
Čas stran už skončil. Tady je jen jeden celek, jedna Zem.