Strážce

Akustika nebe
6. 4. 2020
1. máj
3. 5. 2020

Chceš-li se sblížit s Vysokým kamenem, našlapuj lehce a začni zdaleka. V počátečních nadmořských výškách Lomů či Kunžaku najdeš ty správné základní tábory. Žlutá z úzkorozchodného nádraží, červená údolím Struh.
Značkaři a průzkumníci již rozmotali Ariadninu nit, která tě bezpečně dovede až na vrchol. Znáš se však a víš, že přijde chvíle, kdy opustíš navržené směry a vydáš se jen tak nazdařbůh a kormidlo své výpravy odevzdáš silám, které mají smysl pro humor i překvapení.

Duben nastolil obvyklé teplotní poměry. Slunce se přesto snaží seč mu palivo stačí a plnou vahou svého majestátu vnáší světlo do atmosféry lomské vlakové stanice.
Vůně kolejí a pražců, osvědčená inspirátorka trampských písní, se společně s výhybkami, hradly, pumpami i nádražními dřevěnicemi snoubí v celek, v němž nakonec zjihne i kouzelník Zababa.
Pohádky o mašinkách v realitě 21. století.

Země se zelená a kvete. Země zpívá. Tak hezky pěkně do kopečka, ať si tě hora může vážit!
Nejdřív souběžně s úzkokolejkou – její i tvoje trasy jsou často společné – ale pak už přímo do vrchu. Vpravo bludiště tajných luk; o něco výš kosí stereofonní orchestrión vysokokamenskou smrčinu, a kde dřív houstl les, hvězdné paprsky dovádí s omladinou, která již vyrůstá na ramenech obrů.
Dech hory je jedinečný. I její zvuk. Všechno. Zdola zahouká lokálka, z jejíhož hlasu sálá jednoduchost časů. Na další křižovatce se rozloučíš se žlutou a vydáš se prožít jednoduchost cest. Volným stylem kamsi k jihu.
A jak stoupáš po úbočí a mezi borovicemi probleskne to, čím je pro tebe odnepaměti Vysoký kámen, poznáš strážní bod České Kanady ve zcela novém obrazu, v němž pocítíš obdiv k místu, které už tak dlouho znáš. Jakoby ti chtělo samo něco říct. Ke všem tvým smyslům se vzduchem nese jeho poselství, jež zasáhne i tvůj vnitřní svět.
Střecha České Kanady, odkud je k nebi nejblíž, se vrátila do doby, kdy byla požární hláskou a obranným prvkem české země.

Za silnicí už jen pár kroků a před tebou se rozprostře pampeliškový ráj pastvin a chráněných rybníků. Kaprounská náhorní plošina. Živá a zázračná.
Zvlněná poetika plná zákoutí mrazem tvarovaných borovic, ohrad i domů elegantně zakrytých vegetací, jež po humnech obkružuje téměř celou ves a vytváří oázu štěstí pro její obyvatele.
Známá místa znovu ožívají. Díky změnám okolí, díky cestám z dosahu cest. Mnoho vývratí dává najevo své křehké základy a ty můžeš jen obdivovat, kolik bouří dokázaly přečkat jejich mělké kořeny.
Za hájovnou vstoupíš do říše orchidejí, rezervace vzácnosti na hraně plošiny.
Kdo by tušil, že taková místa ještě existují!

Kaprounskou planinou projdeš k jihu, a kde vůně suchého bahna lehce zkropeného aprílovým žertíkem asociuje vlastnosti opravdového dubna, tam tě přijme les chorošů a borovic. A na jeho okraji kaplička odkazující na Klenovské samoty a sady. Další z půvabných kouzel vrchoviny.
Každý měsíc voní po svém, avšak duben i květen jsou v tomto ohledu průkopníci a novátoři. S intenzitou jim vlastní uvádějí velkolepé představení. Sám posed se naklonil ke svým životem kypícím sousedům a znovu ochutnává svět, ze kterého sám kdysi vzešel.

A pak to přijde.
Po krátké chvíli přes trsy trav mířících k věži na obcí začnou z křovin a lučních vln vyrůstat střechy i celá stavení, kamenné sloupky, plaňkové ploty, zídky i stodoly, které tak výstižně charakterizují horskou povahu Kaprouna. Domů i lidí, kteří zde žili a žijí.
Osada tě přijme od severozápadu – směru jinak vyhrazeného jen pro místní.
V rybníku za návsí se zrcadlí škola i běh historie tiše vepsaný do tváře usedlostí, jež byly pojmenovány po Studeném prameni. Přítomnost je však vlídná a hřejivá, promluví k tobě stejně jako na Vysokém kameni.

Tvůj kurz se stočí k severu a díky němu potkáš kunžateckou poutnici, paní, jež každým dnem již po mnoho let prochází Českou Kanadou. Mohla by vyprávět o jejích krásách a proměnách.
Na kraji bývalého lesa se ještě jednou potěš pohledem na vysokou zemi a vydej se k hoře, pro jejíž lásku stačí znát prostou číselnou kombinaci.
738.

Pamatuješ si ji od první chvíle, kdy tě sem vzali tví rodiče. Vysoký kámen je stále přitažlivý, třebaže jeho krása se proměnila.
Po žebříku vystoupáš na nejvyšší místo, rozhlédneš se a konečně porozumíš názvu Markstein – Kámen znamení – protože výhled téměř do všech stran umožňuje, pro co byl dříve znám: střežit a varovat. Od Javořice i Skalky po landštejnské hvozdy, vzdálené hory i kunějovský vysílač je vidět vše. I Kaproun zvoucí k návštěvám.

Až se budeš vracet domů a u kapličky a armádního stanoviště v zatáčce nad Kunžakem zamíříš k západu a Lomům, budeš vědět, že i tahle výprava měla svůj význam v běhu tvých dnů. Teď už mu rozumíš.

Dole u střelnice stráží svěřený prostor hlídková věž.
Je pozorná, dobře ví, že Lomy umí žít přátelstvím, blízkostí člověka s člověkem, blízkostí dětí a jejich rodičů.

 

S věnováním a poděkováním Pavlu Körnerovi z Jindřichova Hradce za podporu filmu Česká Kanada vypravuje.
Díky Pavle!

Comments are closed.