Skály, mlýny a ostrovy

Větrná a krásná
23. 3. 2020
Záležitosti srdce
30. 3. 2020

Březen dohání, co mráz zameškal, a severákem vyšší třídy probouzí troufalé návštěvníky mutyněveských písečných dun. Mutina zpřístupnila obvykle zatopené vrstevnice a odhalila zemi vodních sil a víl. Jemná elegance v celé své nádheře!

Původně zásobárna vody pro zámeckou pilu v Hradci toho času orámovaná chatami tvoří fjordy, které jako měňavky sahají až k dalšímu z vyhlášených rybníků – Holubu – jenž se stal součástí komiksových příhod o Komáří louce a jejích obyvatelích.

A jak se procházíš pod příští vodní hladinou, vstoupíš do závětří ostrova a Slunce i z nízkých úhlových výšek dokonale prostoupí bytím průzkumníka. Oáza na poušti bývalých bažin a blat!
Písnička Olešenského potoka zní napříč staletími, svěže jako každé jaro. Jeho zmrzlé vlásečnice lehce překonáš a v nejzazší zátočině vystoupíš na břehy a cesty za nimi. Opanovalo je pásové turistické značení.
Přes hráz Holuba, zpět za hlavní brněnský tah, a u Podvesního rybníka mlýn. Humlův. Poslední stavba svého druhu před soutokem s Hamerským potokem u dalšího z vodních děl. I v částečné rekonstrukci z něj dýchá atmosféra, kdy se těšil dobrému zdraví a sloužil svému účelu. Před 450 lety.

Nad mlýnem se vrací ke slovu vítr a svou naléhavostí a silou způsobuje ústup značených tras. Mizejí v křovinách. A to je pobídka a inspirace opustit vytyčený směr a vydat se vstříc náhodám. Třeba hned do stráně vpravo, a kde místní říkají V Šejbech, zažiješ náladu země, která se zatím ještě zvolna, přesto však s jistotou, ubírá k Javořici. Přes Olešné, kapličky i Tůmův vrch.
Projdeš po nejužší rybniční hrázi ze všech, co jich je v okresu, a po krátkém setkání se žlutou už jen po polích. Nové dimenze starých světů. Objevitelská jiskra v oku je zpět!

Vlčice a Střížovice. Známá dvojka. Souznění lidové zástavby s lidově demokratickou. Do toho vily, komíny a restaurace. Jak různé a přesto si zvláštně rozumějící.
Expresionismus času ti zůstane v zádech, jak se ztrácíš k Malému Ratmírovu. Se svým velkým bratrem od studničních vrchů má pramálo společného.
Jeden z nejstarších rybníků vůbec. Obklopen tvořivou civilizací se v březnové samotě připravuje na další sezónu. A třebaže v menšině, vesnice na horním břehu propůjčuje celé oblasti výraz a styl.

Přespolní komunikace tě přes katry a úvozy za domy ve svazích dopraví k návrší, kde k tobě promluví novobystřická vrchovina. Tady, padesát metrů nad hladinou, získala na plasticitě a tvoří mohutný horizont českokanadských kopců a hor. Na obyčejném poli; bez vyhlídkových konstrukcí. Jen vzlétnout.

A jak se tak vznášíš nad územím bez značek i cest a plachtíš zpátky k severu, cosi upoutá tvůj zrak. Přistaneš a už hezky po svých. Opuštěnými směry a polomy do míst, kde jsi možná úplně poprvé. Příkrý svah, skály a scéna vypůjčená ze šumavské Vydry. Stranou Jindřišského klasika i kunžateckých Struh objevuješ zemi severu. Tohle je bájné Ztracené údolí.
Čechy krásné, Čechy tvé!

 

Věnováno Vojtěchu Svobodovi, fotografovi z České Olešné, za podporu filmu Česká Kanada vypravuje.

Comments are closed.