Krajinou pohraničí #2

Krajinou pohraničí #1
26. 1. 2019
Tajná místa
15. 2. 2019

(c) sbírka Muzea JindřichohradeckaVes Artoleč měla štěstí. Ač v zakázaném pásmu, přežila. Roky, kdy byla koncem známého světa, koncem možného, jsou tu stále přítomné a pozorovatelné. Když jí procházíš, postřehneš to zvláštní kouzlo, jež zde stále přebývá. Zajdi se podívat na rotu pohraniční stráže, tam je nejsilnější.

A pak zas můžeš volit. Pokračovat signálkou krajem opuštěnosti a tiché krásy – pomůžou ti značky a milníky, a taky tvá pohraniční intuice – až pod Starohuťský vrch, či přímo přes louky k jihu, kde cedule ACHTUNG STAATSGRENZE oznamují možnost setkat se s původní podobou České Kanady.
Dřevěná Aussichtsturm tě pozve k návštěvě jako první. Pohlédni k severu do české země! Přenes se o půl století a otevři všemu, co přichází. Je to intenzivní a taková je celá hranice. Má v sobě poselství.
Po pár krocích je tu Hirschenschlag. Kostel, návesní rybníky, statky a domy bez plotů, hasičárna. Vyjádření přirozeného spojení s krajinou, lánové zemědělství, klasický pohraniční schlag.
Přes terénní vlnu pohlédni k východu. Tam, coby místní Fangorn-prales vyrostla za hraničím potokem hradba smrků. Jak ji asi vnímali místní obyvatelé, když byla budována? Kdo ví. Dneska je svědkem, jak se hospodařilo na druhé straně.

Přes samoty Malého Hirschenschlagu a Hammerhäuser, po signálce od Mýtinek, všechno tě přivede do Starých Hutí. Tuto ves namísto remízku pohltil celý les. Demoliční a zalesňovací plán zde však přes svoje naplnění zanechal stopy, které můžeš objevovat a pátrat po skrytém.
Pár kroků od Reingers tu žili lidé, stejně jako na Romavě a Rajchéřově u Hadího vrchu. Celá oblast volně přecházela mezi vesnicemi, lesy, loukami, poli a pastvinami. Jen koukni na těch pár starých snímků, co se dochovaly! Jenže,
čo bolo, to bolo. Teď je jižní výběžek české země zalesněný a svou kvetoucí přirozeností láká k návštěvám.
Dole u Neumühle překroč hranici na jih či sever, průzkum pokračuje!

Waldvierteleweg, Radschin, Pyramide a Hoher Stein již vystoupily ze stínu Opony, a než se před tebou objeví Klein-Taxen, uvidíš nové a dlouho skryté.
Hraniční bystřina v sedle u Kraví hory značí směr dalšího postupu. Sto výškových metrů je tu znát a třetí dějství pomezních světů může začít.Kuní

Výjimečná situace – u nás pole, v Rakousku les – se po chvíli vrací k normálu a s potokem Pstruhovcem začíná meandrovat i státní hranice. Na jihu Gross-Taxen a Brunn, za linií patníků jen názvy u prázdných míst na mapách – to je Země nikoho.
Dětříš, Pernárec, Košlák, Kuní, Košťálkov. Stejný příběh, a když vylezeš na Kamčatku a přehlédneš celé území, začne ti jej kraj vyprávět sám.

Cesta přes Pengershof je krátká, pomíjí však místo, kde se tři země potkávají. Proto se odvážně pustíš do lesnatých kopců k Čihadlu, do výšin více než nadmořských, kde v samém srdci hvozdu spočívá Kámen Trojmezí. Odtud dál už se Česká Kanada snáší ke Slavonicím, v zemi moravskou.
Ještě chvíli tě povedou úzké silničky, co tu zbyly po hlídkách pohraničních časů, výhledy a svobodné stráně. Kousek nad Lešnou, poslední zaniklou oázou lidských bytostí, projdeš, Maříží, jež je barevnou paletou dob, až tam, kde končí cesta po hranici České Kanady.
Přechod Slavonice-Fratres je svými objekty a vysílačem její symbolickou tečkou. Je vyslancem téhle krajiny, země bez hranic, která stále vysílá. O tom, kdo je.
O tom, co je -.-././…/-.-/.-//-.-/.-/-./.-/-../.-///

4P
4P

Comments are closed.