Z Kláštera pod Vysoký kámen

Stojíš na cestě, která tě přiblížila z Kláštera dvojky k Blatům.

Před tebou se otevírá čtyřrozměrné panorama. Vlevo v dálce Křížový vrch. Před desítkami let téměř bezlesý, pak armádu hostící a dnes zas v tichu spočívající.

Napravo hluboké landštejnské lesy. Často tmavé, přesto přívětivé. A když pak sestupuješ dolů k Blatům či Žišpachům, zaznamenáš na horizontu ještě něco z Klenové. Té přítomné i té, jejíž současnost už dávno minula.

Tady pochopíš, čemu se říká čas. Čtvrtý rozměr, který se pojí v celistvost tvé chvíle.

Najednou v dálce uslyšíš houkání lokálky, přidáš do kroku a možná ji ještě stihneš na zastávce Senotín. A i kdyby vagóny byly už pryč, dobře víš, že ti zastaví i jinde na trati. Přes více než jedno století vedou strojvedoucí své vlaky Novobystřickou vrchovinou. Staly se za tu dobu její přirozenou součástí. Jako orli a káňata.

Ano, i to je Česká Kanada!