Byl pozdní srpen, byl lásky čas

Kostel v Klášteře I překvapí pokaždé. Mohutná architektura dávných časů už po staletí obývá vesnici o pár domcích. Její rysy se staly součástí mnoha horizontů. Spolu s Landštejnem jsou vlajkovými stavbami České Kanady. A jako hradu chybí střechy a paláce, tady zmizela celá budova kláštera na jižní straně kostela.

Za posledním obydlím se v plné síle projeví čas roku. Vlhká vůně kopřiv a ostružin, vítr rozehrávající osiky i hladiny, šumící země jako posel září. Přijme tě les a až do Dobrotína můžeš rozmlouvat se stromy Jižního hvozdu. Velká obnova už započala a paseky se znovu zelenají a rostou. Břízy, duby, smrky se s přirozenou nahodilostí vrací na svá místa a uvidíš i louže, jev loni ojedinělý – voda se vrací též.

Na dlouhých lesních rovinkách filipovské signálky potkáš houbaře, běžce, cyklisty. Za tebou se blíží rozhovor v jazyce jižních sousedů, a když tě rodina s pojízdným obydlím na kolech míjí, ozve se ahoj dokonalou češtinou vyslovené. Ještě zaslechneš, jak se dcera zeptá, co že to bylo řečeno – to je něco jako u nás hallo či hi! – a pak už návštěvníci mizí ke Starému Městu.
Les je najednou světlejší – vlevo pískový lom a za ním záblesky rybniční hladiny, ještě kousek a před tebou kaplička, pár chalup a luční svět uprostřed lesů – to je Filipov.

Osada, kdysi se svým severním sousedem propojená, se světu uzavřela. Zjeví se náhle a překvapí jako ticho po hluku. Milé to zjevení.
Dáš k severu a intuice tě přivede k hrázi rybníka předznamenávajícího příští ves.
Skalský rybník má tvar organického V a je čistý a báječný. Osvěž se jeho živou vodou a pohleď na scénu, kterou si pro tebe přichystal.

Ticho.

Atomy, protony, kvarky, struny a leptony. Vibrující malá nic rozeznívají svět. Jedno po druhém se zmenšují, a tak je stále co objevovat. A na konci té dlouhé řady?

Ticho.

Zastav se a promluví, co fyzice zůstává skryté. Bez vzorců i kvantové relativity. Je to na dosah právě teď!

Za hrází těžební aktivity, a pak už ji potkáš. Lásku, protože lásky je čas.
Kameny, borovice a remízky, chalupy jako nové, rozvaliny opravené. To je Skalka.
Kaple zářící ve stráni i státní statek, který se zvolna mění na knihovní fond mezinárodních přesahů. Na malém prostoru, na pokraji pastvin a lesů, pohlédni do tváře České Kanady!

Je den Slunce a hřejivá neděle ti umožní si nahoře za silnicí do Slavonic lehnout do trávy a splynout s tím vším.
Klid ale vyvaž pohybem a zažij obojí! Překonej jiskřící ohradník a mladým lesem z borovic a ostružin pokračuj k severu. Tam až ke svahům Jeleního vrchu vede další vlákno silničkové sítě. Bosý body-tunning vylepší parametry tvé chůze a s lehkostí její i celého bytí překročíš landštejnskou tepnu a stočíš svůj zrak ke Kamennému vrchu a Bukové. Za hájovnou promluví Země zaslíbená a vlny Horního žišpašského doprovodí její příběhy.

Prázdná pole a vonící svět, jižní zátoka Blat, kde končí silnice.
Psí strážci se štěkotem loučí.
Kolem křížku, tam u bunkru, jsi už jen letící vědomí a zářící oči a krajiny zrak.
Za Osikou se vrací Klášter.

A ticho.