Všechny zimy mají své jaro

Jako dnes, kdy zbývá jen pár dnů do nového kalendáře. Nad poměry zasněžený prosinec roztál pod slunovratem a zelenou v polích se připojil k oslavám. Možná i vyšší počet všudypřítomných punčů a svařáků vykonal své. Ať tak či tak, blankytné nebe tvoří zářivému epicentru hvězdné soustavy dokonalého parťáka.
Nízké paprsky dopoledního Slunce rozsvítí les a ostré kontrasty barev oživí kdejaký detail, jenž by jinak zůstal skryt. Třeba u Malého Ratmírova.
Hustému porostu zůstaly po těžbě ponechány jen úzké kmeny borovic. Nyní osvíceně vytvářejí až dramatickou scenérii – jako zápalky, co se každou vteřinou chystají vzplanout.
Otevřená krajina bez listí i dalších příznaků vegetace připravuje očím překvapivá panoramata. Jedno z nich se objeví v dlouhém oblouku úzkokolejky před Lomy – přes rašelinu Krvavého rybníka a sousedy Sejkova vrchu s bývalými vysílači až k linii Čertova kamene a jeho blízkých.

Zastávka Kunžak-Lomy a pod ní obec s klíčovou výhodou. Přinejmenším pro svět jeho malých obyvatel. Hlavní silnice po vzoru úzkorozchodné železnice ves obkroužila či přesněji nadkroužila, a sváteční ticho je zde nabídnuto ke slyšení. Obec barevných fasád, vysoušených omítek i rozvalin stojí v členitém terénu na úpatí nejvyššího vrchu České Kanady. Náves zdobí pečlivě zrestaurovaná kaple a o kus dál najdeš i možnost pořízení proviantu.
S přihlédnutím k velikosti krámku zní název SUPERMARKET také lehce dramaticky, lze jej ovšem považovat za základní tábor k výstupu na vrchol, a tak je i určitá míra nadsázky na místě.
Pokračuješ. Kolem bývalé školy do horních Lomů. Zastav se na chvíli uvnitř i vně a pohlédni zpět. Ticho zas promlouvá a snad víc, než kdy jindy. Cosi významného se v běhu roku odehrálo.
Vědí to skály, rostliny, zvířata a víš to i ty. Cítíš. Přišel nový rok!
Slunovrat odstartoval nový počátek, novou éru. Čas jarního probuzení byl počat 21. prosince a čím blíž jsi přirozenému světu, tím lépe to víš.
Vše je otevřené. Energie nového a s ní radost. Uvědomění, že věci jde dělat pokaždé jinak, způsoby řešení čehokoli mohou mít jiskru a nápad, že i s vážným je třeba si hrát.
S odlehčenou a prázdnou myslí se jinak začíná!

Ještě jednou se přiblížíš ke kolejím, a pak už jsi na dohled Klikova.
Jak po horních loukách přicházíš k lesu, vyjde ti vstříc horský dech. Jsi na území Vysokého kamene, kde bývá sníh a chlad a vítr voní horami vyššími, než je vrch sám.
Klikovská hladina je ozvěnou hlubokých lesů pod horou.
Po hrázi dolního rybníka vystoupej nad Kunějovský dvůr. Přijmou tě jedny z nejbáječnějších zákoutí České Kanady – kunějovské stráně. Na jaře hoří barvami tisíců květů. A po celý rok ti nabídnou pohledy do všech stran. Prázdné větve stromů dovolí navíc poznat i zcela nové.
Otoč se a pohleď, jak se tu hory zdraví! Vysoký kámen ve své mohutné kráse s Javořicí. To vše v Slunci a závětří.
Víc než idylickou pohlednici za hřebenem dokreslí severozápadní vzdušné proudy. Jejich síla i chlad ti připomenou, že zima teprve začíná. Zdá se, že ta letošní má ještě co říct.
Překroč silnici a v záplavě paprsků pokračuj ke Kačležskému rybníku. Pastvinami, které si na své původní obyvatele ještě chvíli počkají.
Ochutnej výhody studánky nad hrází, projdi pod zářivou klenbou hrázných dubů a následuj známou stezku do Kačleh.
Dnes můžeš jít bez čepic a rukavic. Slunce je v pravé poledne jen pár stupňů nad obzorem, a tak ještě příliš slabé, v závětří už ale znatelné, pobytu příjemné.
Do Kačleh po poli, a kde tě stodoly pustí na náves, koukni na vrby – ještě si sice trochu počkají, jejich velikonoční parametry už ale nabývají dokonalosti.

Dny v týdnu se o Vánocích rozplynuly a možná jen tušíš, co by dnes mohlo být. Ves pojal sváteční klid a Hrutkov už čeká. Na polích nové odlesky dálek, pak poslední vrch a les a začínáš potkávat blízké a známé. Hradec je zpět.

Je v tom cosi nového,
stejně jako v tobě.
Nový den, nové ty.