Rudoleckým prolomem

Prolom je úzká protáhlá sníženina vzniklá poklesem ker a omezená na podélných stranách zlomovými svahy nebo složenými zlomovými svahy. Prolomy mají délku od několika kilometrů do několika desítek kilometrů a šířku od stovek metrů do 1-2 km.

Výskyt v ČR
Řečkovicko-kuřimský prolom, Boskovická brázda, Malá Haná, Rudolecký prolom, Kladská (Králická) brázda, Jaroměřická kotlina.

Sváteční ráno v korunách stromů slaví zpěvem a hrou. Louky světle zelenou pokryté – v srpnu po ní prahly – a když se nad Vlkovým mlýnem nadechneš rána, ucítíš, že voní zářím. Opravdové babí léto, jak ho znáš. Blankytná jasnost podzimního dne.
Mlýn udržován a zušlechtěné okolí nabízí cestu vzhůru kolem sadu. Posečené louky, vůně sena a rosa ji doprovází.

Krajina tě už léta po svých stezkách vede a díky ní se v tobě začíná vidět stejně čistě jako ve dnech, kdy jste se potkávali bez jakéhokoli zkušeností nabytého vědění. A o to tu také šlo. Však se nahoře otoč a pohlédni tam, kde se Prolom rodí!

Na silnici, jež je břehem lučního vlnobití se dotýkají dva kraje. K jihu Přírodní park Česká Kanada informační tabule oznamují, severně že Javořická vrchovina zemi přejímá. A proti tobě vrch, co dává Prolomu tvář – Tobolka. Dnes pojmenován asi více prakticky, Zadní vrch to radlický.
Cesta se chystá navštívit údolí, bude s ním a potokem až skoro do Dolního Bolíkova daleko odtud.

Vonící esence porušují linearitu času a zpřítomňují živost opravdových dnů.

Kouzlo Lipnice je stejně jedinečné jako u všech vsí v kraji; za ní na malé vyvýšenině se bezvětří mění na větří a celý Prolom zazpívá. Od svých počátků vyhlíží daleko k jihu, ke Slavonicím a dál.
Slunce je též samo sebou a hřejivě pokračuje ve své letité jaderné praxi.
Ze západních kopců, kde se skrývá jedno z nejtajnějších území České Kanady, vane blažená čerstvost plná vody a svěží zeleně a vůní listů a barev polí i vsí.

U rybníka v Markvarci změna směru – jdeš se potkat s druhým břehem, s lesy Prolomu. Ještě se zastavíš u brány ze stromů. Když pohlédneš na kraj, uvnitř dozní poslední hlas a rozhostí se ticho, nejpříjemnější mrazení ti tělem proběhne.
Pak cesta nahoru a potoka chlad. Dech lesa, jak jej zná jen září.
Křižovatka a kudy dál? Slunce napoví, severní cestu osvítí, a proto zas do kopců putuješ, výš a výš.

Jsi Zemí, co sobě naslouchá.

Směrem dolů k Lipnici hromady dříví a kmenové sdružení tě zve na vyhlídku. A hle! Jihovýchod ukazuje svůj svět a kdesi v dálce z moře vrchů a stromů ční věž kaple či kostela. Hornoradíkovská?
Náhodné odbočení tě vrátí k severu. Málo nápadná chůze vyleká v komické scénce dřevorubce a potom příkrý svah a nad ním možná další výhledy. Snadno si zrobíš pomocníky do vrchu – nordic smrkové hole splní své a vynesou tě napříč vrstevnicemi na vrch Přední radlický. Čímsi tě láká.
Na vrcholu spatříš Rudolec a údolí klikatící se až kamsi za Slavonice, a úplně nahoře, sto metrů nad Lipnicí, v polomech a těžbě se ukazuje kraj Východu.

Z hory sestoupíš loukami v čarovných scenériích svatováclavovského ticha, uzříš střechy radlických chalup a Hradisko, vzdálené vrchy moravské vysočiny i Dačice samotné. Tady už kraj k Dyji klesá a Česká Kanada se mění v zemi Javořickou.
Na hřebenu elektrická kaplička a lampové tyče. Místa k přebývání stvořená, skrytá zákoutí a rybníky. A harmonie. Chodidla se těší z doteků a radlické serpentýny tě vrací ke mlýnu.

Tam dole v údolích pod Heřmančí se žije krajiny sen.