Alvarez potřebuje jen statečné a silné!
6. 6. 2018Landštejnské Ticho
20. 6. 2018
Je 10. června a v městě i krajině jako v půlce léta, kdy ruch dovolených cest i táborů pominul a konec prázdnin je daleko za horizontem událostí. Přebýváš uprostřed volnosti a možné je vše. Pocit počátku srpna měl přijít za sedm týdnů, ale je prostě tu. V první třetině měsíce růží pole zlátnou. Turbopočasí zkouší nový model. Uvidíme.
Z Kunžaku se východním směrem plným výhledů vydáváš po opuštěné cestě ke Knížeti. V horní části kaplička a místo pozastavení. Na jihu za údolím Lánského potoka, silnicí na Jitra i vodojemem Česká Kanada. Z druhé strany k tobě vysílá radouňské Čihadlo, Čertův kámen i Javořice. Stojíš na hranici dvou zemí. Slyšíš, jak stromy jinak šumí? Javořický svět, co má blíže k Vysočině se potkává se Zemí pohraničí.
Obě vyprávějí příběhy a hrají své písně. A ty jim nasloucháš. V klidu půli léta před slunovratem.
Po hřebenu pokračuješ výš a kraj lesa nad poli kukuřic ožívá v poli vědomí. Svou jednoduchostí a prostou krásou. Jde se lehce, když tě modrá vede mezi vrchy. Mineš bývalý viklan, jenž snad školní posádkou byl až do základů vyviklán.
Namísto balvanů a skal vyskočíš na balík senné trávy a můžeš se kochat, jak osamělé borovice, vlnící se louky a hladiny rybníků společně se střechami osad a vsí dohromady ladí a zní.
Suchdol patří do obou světů a vyber jen ty, který z nich je ti blíž.
Pak přehrada osik a ševelící zpěv a čirá radost listů z pohybu. Třebaže s větvemi kmenů jsou srostlé, létají i tak. Dál tě kroky vedou místy, která dobře znáš a vyjdeš nahoře u Olšan.
Kouzlo vsi, už více strmilovské a javořické, a jejího života, podtrhuje dění dne. Nad farou, v místě pomníků a křížů, v odpoledním Slunci rodina pečuje o vzpomínky, níže drobné úpravy na domech a srp, co se radí s náletem. V obci najdeš i osvěžovnu a hostinec u zastávky. A ještě víc.
Faru, která tě svou tváří spojuje s životem, jaký se zde žil. S jeho pomalostí a sladěností. S okolím a se Zemí. S jeho zvláštním tichým a pokorným smutkem, s jeho radostí z obyčejných věcí a jednoduchosti. V sobě máš kus toho světa a díky faře jej můžeš pocítit, protože čas jej ukryl jen málo. Pak sejdeš ještě níž a snad potkáš i stavení, kde do světa vstupovali tví předci a žili tu své doby, jejichž otisk se pak stal součástí tebe.
Dole na návsi dnes namísto Jednoty Soukromí. Rekonstrukce nákupně-střediskového socialismu v privátní pobývání. Zůstal-li duch místa, bude domácké a veselé.
Olšanská hospoda je již zavřená a pan vrchní, pro svou vizáž a styl přezdívaný indián, snad kdesi v prériích. Jeho hostinec byl z doby setkávací.
Dál cesta k Strmilovu a mraky tmavnou.
Záhadný vůz u JZD chvíli stojí a pak se pohne k tobě. V nedělních končinách olšanských se stát může cokoli.
Až přijede a poznáš tvář, budeš se smát. V Olšanech či jinde, výpravy člověka sbližují s krajinou, člověka s člověkem. Vstříc náhodám.
Dole rybník a za ním čas opustit asfalt, všechny ty světy vyšlapané, a vydat se dál. Jen tak. Pastvinami do kopců.
Poznej volnost svobody a divokost. Opusť cesty a ztrať se z průvodců. Odměnou ti bude Nové. Travou běž tam, kde se vrchy rýsují, a poznej výhledy od Strmilovů po Hradiska. Měj nohy od prachu, stébly ošlehané, utíkej po lesních pěšinách nahoru na Sedlický kopec.
Je 10. června a pole ovsa nad Jalovčí jsou sklizená. Pod nimi vyklizené mezemi stavěné pastviny. Zpomalíš a ticho mysli se ti rozlévá po těle. Nová zkušenost, víš ale hned, že tohle je přirozený stav bytí.
Věc má však také svou praktickou stránku! Jsi v ringu ohrazeném poctivě zrobeným plotovím a co víc, střídavý proud tě chce zadržet nastálo. Po zvířatech ale ani stopy, kdo by pouštěl sem napětí a proud! Jenže tak dlouho se leze přes ploty, až… Až inkasuješ ránu, co vrací zpět. Uzemnění.
A zemité procitnutí pokračuje! Dole u rybníka zase plot a kordon kopřiv říká stůj. Přelet nad kukaččím pletivem se však zdaří, opustíš oplocené a čirá volnost se obnoví uvnitř i vně. Běžíš a bavíš se tím vším.
Na silnici lipová alej v plném květu a najednou hrom a první kapky a vůně vyhřáté silnice a smáčených lip nad hlavou. Koncert sil, prožitek bouřky venku pod stromy. Kouzlo zapomenutí, kouzlo rozpomenutí. Pak pršet přestane, proběhneš loužemi a zmizíš.
Tak přijímá tě Sluneční den.