VE FILMU VYSTOUPÍ
Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc. | Ing. Václava Fliegelová | Mgr. Blanka Čechová, Ph.D. | RNDr. Jan Květ, CSc., dr.h.c. | Mgr. Rostislav Černý, CSc. | Ing. Aleš Škrabánek | Michal Kotyza | Ing. Jiří Neudert | Jiří Kotrba | Oldřich Čermák a Viktor Preiss
Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc.
Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc. (*1946) vystudoval biologii a chemii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabýval se fotosyntézou a ekofyziologií vodních rostlin a revitalizací mokřadů v Botanickém ústavu ČSAV. Ředitel ENKI, o. p. s., zaměřuje se na úlohu rostlin v distribuci sluneční energie a utváření mezoklimatu. Přednáší na PřF UK, ČZU v Praze, University Applied Sciences Turku.
Ing. Václava Fliegelová
Ing. Václava Fliegelová, absolventka lesnické fakulty VŠZ v Brně v současnosti působící na odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu v Českých Budějovicích na pozici referenta ochrany zemědělského půdního fondu. Ve svém volném čase se věnuje tématu význačných stromů Třeboňska, o kterých spravuje obsáhlý web:
Stromy Třeboňska.
Mgr. Blanka Čechová, Ph.D.
Mgr. Blanka Čechová, PhD. je absolventkou oborů historie a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Působí jako archivářka ve Státním oblastním archivu v Třeboni, kde mimo jiné opatruje historické rodové archivy Rožmberků a Schwarzenbergů. Smysl svého působení vidí v propojování současných lidí s minulostí, ať už ji přicházejí hledat přímo k prameni do archivu, nebo si přečtou knihu či odborný článek. Hledání příběhů krajiny a lidí, třeba i v souvislosti se starými a památnými stromy, je jí velkou radostí i ve volném čase.
RNDr. Jan Květ, CSc., dr.h.c.
RNDr. Jan Květ, CSc. (*1933) vystudoval botaniku se specializací na fyziologii a anatomii rostlin na Biologické fakultě UK v Praze. V letech 1956-2002 působil v Botanickém ústavu ČSAV, postupně v Průhonicích, Brně a Třeboni. Zabýval se hlavně produkční ekologií rostlin, nejprve lesního bylinného patra a poté mokřadních rostlin a porostů. Mezi roky 1993-2019 působil pedagogicky na Biologické (nyní Přírodovědecké) fakultě JU v Českých Budějovicích a v letech 2003-22 též náležel k třeboňském „výsadku“ Ústavu výzkumu globální změny AVČR. Na počátku 90. let byl poslancem České národní rady, kde se významně podílel na tvorbě zákonů na ochranu přírody a krajiny a o hodnocení lidských činností na životní prostředí (EIA). Organizačně pracoval též pro mezinárodní vědecké programy; úspěšně v nich prosazoval účast naší vědy i v době, kdy to nebylo snadné.
Rozhovor pro časopis Vesmír
Mgr. Rostislav Černý, CSc.
Mgr. Rostislav Černý, CSc. vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, učitelství zeměpis-biologie a 11 let učil na Gymnáziu v Třeboni. Od r. 1984 až do odchodu do penze v r. 2010 pracoval jako odborný asistent na katedře biologie Pedagogické fakulty JU v Č. Budějovicích, kde zajišťoval výuku botanických předmětů a ekologie. Je autorem naučné stezky Cesta kolem Světa a dlouhodobě se věnoval výzkumu nivy Lužnice na Třeboňsku se zaměřením na morfologii a dynamiku změn tůní, slepých ramen a depresí a její vliv na výskyt vodních a mokřadních makrofyt. Za zmínku stojí i jeho odborná studie zaměřená na skalní tvary Maršovinské pahorkatiny. Je aktivním spolupracovníkem Správy CHKO Třeboňsko při botanickém průzkumu oblasti.
Ing. Aleš Škrabánek
Ing. Aleš Škrabánek (*1960) je absolventem rybářské specializace Agronomické fakulty tehdejší VŠZ Brno. Po příchodu z Vysočiny za prací v roce 1984 pracoval do roku 2010 u Rybářství Třeboň, z toho 20 let rozvojově spravoval středisko Chlum u Třeboně. Po odejití soukromě hospodaří na desítkách hektarů pronajatých rybníků, vyučuje odborné předměty na Střední rybářské škole J. Krčína v Třeboni a působí jako kurátor rybářské podsbírky Národního zemědělského muzea na zámku Ohrada. Je propagátorem obnovy a novovýstavby rybníků jako základu nevysychání krajiny a „šustovsko-fainovského“ chovatelství kapra jako nejznamenitější potraviny světa v nich. Velikou ctí mu bylo po 12 let zastupitelsky zvelebovat Třeboň v době jejího převratného novodobého rozvoje a zabránit vyvedení městského majetku do uchvatitelských rukou.
Michal Kotyza
Michal Kotyza (*1981), spoluautor knihy Rybníkářství na Jindřichohradecku je člověkem, pro kterého se profese stala vášní, díky níž se ponořil do studia historie vzniku jednotlivých rybníků, stavitelů, panujících rodů a díky němuž můžeme nabývat ucelenějšího pohledu na celý region.
Je absolventem Střední rybářské školy ve Vodňanech. V letech 2002 až 2010 vykonával funkci baštýře na Kačležském rybníku. Posléze působil jako technik rybářského střediska Hospříz a od roku 2015 až dodnes zastává funkci jeho vedoucího.
Je předsedou Spolku přátel historie jindřichohradeckých lesů a rybníků, který provozuje v Jindřichově Hradci bývalý zámecký mlýn s expozicemi rybníkářství a lesnictví na Jindřichohradecku. Je autorem námětů filmových dokumentů "Krajina zlaté růže" a "Příběh voru".
Ing. Jiří Neudert
Ing. Jiří Neudert vystudoval bakalářský obor Hospodářská a správní služba v lesním hospodářství na Fakultě lesnické České zemědělské univerzity v Praze a magisterský obor Krajinné inženýrství tamtéž. Nejprve byl zaměstnán v Českých Budějovicích na Krajském úřadě Jihočeského kraje, kde bylo jeho hlavní náplní zajištění péče o maloplošná zvláště chráněná území a související administrativa. Nyní je již řadu let zoologem na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (oddělení Správa CHKO Třeboňsko).
Jiří Kotrba
Rodina Jiřího Kotrby již po několik dekád úspěšně hospodaří v bývalém hamru nacházejícím se pod hrází rybníka Rožmberk v místě, kde lze stále vidět a zažít, co patří na správný statek a jak funguje zemědělská prvovýroba. Dvůr Hamr, jeho obyvatelé a okolní krajina představují vzácné spojení člověka a přírodního prostředí.
Oldřich Čermák
Oldřich Čermák je absolventem střední rybářské školy ve Vodňanech, po níž v roce 1973 nastoupil do Rybářství Třeboň. V roce 1980 byl zařazen do funkce sádeckého a baštýře přímo v Třeboni. Toto velice zodpovědné a časově náročné povolání vykonával do roku 2009.
Viktor Preiss
"Půvab velkých moudrých lidí na jevišti je v tom, že jejich herectví neobsahuje chorobnou ctižádost a urputnost prosadit se za každou cenu. To je rys mládí. Nemají už potřebu si nic dokazovat. To je znak zralosti. Moc dobře vědí, že se člověk učí pořád. A stále pochybují. V jejich projevu není nic z přebujelé herecké ctižádosti a exhibice, ale pokora. Je v něm obsažena moudrost a přirozenost osobnosti. To, že jsou vybaveni dokonale technicky, řemeslně, je podmínkou a samozřejmostí. Ale proto, že jsou vybaveni především lidsky, jejich osobnost na jevišti vyzařuje – a to divák bezpečně pozná." - Viktor Preiss -
