Novosvětská

V zemi šípků a modřínů
17. 10. 2018
Tajemství buků a skal
31. 10. 2018

Jitra nad Kunžakem ztišila se, alejí putuj do kraje horské poetiky, kde ledový vítr fičí a zima je blíž, kde jen pár stavení a kouř komínů dává dech místům, co na mráz a sníh už čas přichystal. Jiskřivé ticho v mlhách pozdního října. Vítej v Horní zemi!

Je ráno a všichni, kdo znají sem cesty, jinde jsou. Kdo jezdil by do Terezína, na Nový Svět?
Jen dřevorubci jsou tu dřív. Od rozednění těží, co les sám si mýtí. Husté a hluboké lesy Zvůlí, Skalek a Šibeníků získávají novou tvář. Ještě před chvílí tě u Terezína pohltil les, dnes vyhlídka až k Javořici. A kamenná moře a balvany lesknou se v ranním Slunci a kdysi skryté a tajemné stává se veřejným. Les je živý a vede si svou.
Zastav svůj krok a buď tím, co uslyšíš. Vzdálený í blízký šum v korunách, zpěv listu javoru když k Zemi letí, to můžeš být. A to jsi i ty.
Silnice lemovaná kubíky červeného dřeva tě vede k Terezínu.
Chalupy stísněné jedna k druhé, malá okna, fortelné zdi a vyhřáté komíny prozrazují, že je vše připraveno na poctivou českokanadskou zimu. Je říjen teprve, tady už lidé ví své.
V časech kotlů, stěnových topení i solárních ohřívačů se teplo domova ze zřetele vytratilo, tady jej stále znají.
Za vsí terénní vlna a balvan známý a louky pokosené, po nich můžeš kamkoli jít. A alej, co dává místu duši a Nový Svět.

Chceš-li jej poznat, přijď za ním od pozdního podzimu do časného jara. V těch měsících mluví nejhlasitěji.
Uvítací výčepní výbor se již stěhuje pod zámrzné hloubky a ševelení javorů, borovic a bříz a obrazy chalup, tady volně mezi kameny rozsetých, tě provázejí. Pohádky z jednoho Nového Světa.

A pak už cesta k moři se blíží. K Dolnímu Radíkovu. Mezi Jalovci, až tam dolů, k zámku a Rudolci.
Kraj tu má své meze, přirozené hranice polí a luk, stejně jako život na vsi v obvyklých územích a zvycích se tu odehrává.
Náhodně odboč doleva do strání a zapomeň na chvíli na cesty i pěšiny, ať les může si tě vést. Překvapí pokaždé.
Objevíš se na planině za Kuprštajnem, vrchem, jenž legendární tu je. Každý účastník dolnoradíkovských táborů z mnoha výprav a her ho dobře zná .
A ty výhledy! Severovýchod k Telči i Dačicím, o trochu jižněji, hluboko pod úrovní stávající pozorovatelny, kostel a zámek Rudolce. To jsou výšiny Horní země.

Vichr původní odstíněn kopci a lesy západu tu opět počíná konat své dílo, jak ale scházíš k Hornímu Radíkovu, klidní se stejně jako je klidná tahle ves.
Málo známý bratříček Dolního souseda je oázou ticha po všechny roční doby. Vzdušně kousek od hlavní silnice k Dačicím, tady jako by stavení mimo hru se nacházejí. Mimo hru stezek a značených cest. Výhoda na domácí straně.

Zpět do kopců mezi ohradami a třeba k Valtínovu. A možná taky výš. Do hor!
Nové louky a přístupy až k té Havlově a jejím Jakubům, rozhlednám a lesoparkům. Prázdné místo poprvé promlouvá. Desítky cestiček a zákoutí, kamenů a dřevěných her tu čekají na své dětské oči. Schovávací klasika stává se dobrodružstvím. Jen přijď sem a hraj!
Ještě na lanovce svezení a pak k údolí. Jenže! Zorganizované lesní prostory s sebou přinášejí cedule a značky, ploty a betony. Ohrazený svět však lehce se překlene a cesta je pestřejší.
Divokost hory a jejích údolí na čas teď vystřídal záměr a plán. Šipky vedou tě k tajnému, jež v jejich směru také mizí.
Obyčejný kámen tu teď reprezentuje odvrácenou stranu Síly a pole fantazie na dvě půlky rozdělilo se. Stále však najdou se tu místa k objevům, místa pro bezejmenné.
Svět lesní architektury do zimního spánku přechází, a tak pokračuj přes letní tábory a učesané pěšiny až ke Zvůli. Je jako Nový Svět i Terezín. V těchto časech nejvíc vypráví. Kde se vzala a kým je. Kaplička za hladinou jí to dosvědčí.

Dál lesní cesty zpátky k Šibeníku tě povedou a ticho lesního šumu znovu k tobě promluví. Horní země je stvořena k dobrodružstvím a náhodám. Tady potkáš přátele a třeba bude čas polední a do Radíkova na zelnici tě pozvou.

Stejně jako tahle země na setkání příští. Ona to ví a víš to i ty.
Že přijdeš zas.

4P
4P

Comments are closed.